Pohanka se žampiony a zeleninou. A brokolicová polévka k tomu

Nejprve si připravíme brokolici na polévku. Rozebereme ji na růžičky, pokrájíme měkčí části košťálu. V hrnci rozpustíme přepuštěné máslo ghee (k dostání například v Góvindě ‒ v poslední době na ničem jiném ani nedělám, nepřepaluje se a příjemně voní). Přihodíme brokolici, lehce osmahneme, doplníme vodu a lehce povaříme.

Mezitím nakrájíme žampiony a zeleninu, na niž máte chuť a co dům dá. My jsme přidali malou cuketku. Do další nádoby připravíme pohanku podle základního receptu, přelijeme vodou v poměru 1:1,5 a jen krátce povaříme, solíme a chutíme až na konec. Necháme dojít. Aby se v ní zachovaly účinné látky, doporučuje se též pouze přelít vařící vodou, ale nevařit a nechat pod pokličkou. Zatímco periferně sledujeme polévku a pohanku, připravíme na pánvičce opět máslíčko, k němuž přihodíme nakrájenou směs hub a zeleniny. Promícháme, až bude třeba, lehce podlijeme, posolíme a přidáme trochu kmínu. A už to příjemně voní a syčí.

Je-li brokolice měkká, rozmixujeme ji a dochutíme. Tentokrát jsme dochutili směsí bylinek a koření Krakonošova zahrádka. Máte-li chuť nebo je-li polévka příliš řídká, můžeme přidat na dohuštění lžíci polenty. Mouku k tomuto účelu nepoužívám vůbec, případně můžeme rozmíchat vajíčko. Mně se takhle podařilo vajíčko nerozmíchat úplně a z polévky pak na nás mrklo krásné oko v životní velikosti. (Kdybych chtěla, tak se mi to skutečně nepodaří).

Když je pohanka měkká, dochutíme ‒ viz výše. Také pohanka chutná skvěle s Krakonošovou zahrádkou, kterou v závěru můžeme přidat i k houbovo-zeleninové směsi. Během půl hodinky tak máme hotový kompletní oběd o dvou chodech, včetně přípravy. Talíř lze dále obložit čerstvou zeleninkou, rukolou, medvědím česnekem... Dobrou chuť!

Pohanka byla tradiční potravinou v minulosti, posléze téměř zapomenutá jako „jídlo chudých", ale v posledních desetiletích se opět vrací na náš stůl. A je to dobře. Neobsahuje lepek, mohou ji tedy konzumovat i bezlepkáři a všichni ti, kteří si už nechtějí dále „lepit" střeva opracovanou bílou moukou. Věděli jste, že pohanka není obilovina? Je to rostlina z čeledi rdesnovitých a jejím plodem je nažka, která nás obohatí hned dvakrát: jednou na talíři, podruhé třeba v polštáři. Pohankové slupky jsou drobné černé šupinky, které tvoří oblíbenou výplň polštářků i podseďáků. Drží tvar a uklidňují. Když naše děti byly malé, měly velký polštář z pohankových slupek s mnohaúčelovým použitím: jako kojící i jako mazel. A jako mazel jim složí i po téměř deseti letech.

Pohanka obsahuje rutin, který podporuje vstřebávání vitaminu C, je však bohatá i na další vitamíny a minerály. Příznivě ovlivňuje cévní systém, pomáhá upravovat trávení, regeneruje játra. Je též významnou medonosnou rostlinou. Kvete bíle a dostala se k nám v období středověku z Asie, doslova dovezená tatarskými bojovníky, kteří si ji přivezli v pytlíčcích na koňských sedlech. Lze z ní připravit též pohankovou kaši nebo přidat do domácího chleba.