Článek
Ve středu se senioři setkali na Kotlářce a soutěžilo se ve třech kategoriích. Ti nejmladší mohli mít šedesát let, druhá hranice nebyla omezena. Kdo přišel, sportoval. Mezi „běžecké" disciplíny patřil nordic walking a slalom na čas. Nemusí jít vždy o světové výkony profesionálních atletů, důležitý je pohyb, což v tomto případě platilo na sto procent.
„Dělám, co můžu," snažil se rozveselit přítomné diváky jeden z běžců. „Užila jsem si to špatně, měla jsem hůlku, nemohla jsem ani popadnout dech. A jak se můžu udržovat? Pohybovat se, nepřejídat se a nesníst všechno, co vidím," přiznala recept na svoji vitalitu další běžkyně.
Jedni s vypětím sil, další s přehledem a trénovaným tělem šli do boje s časem a body. „Chtěl jsem si ověřit, co tělo ještě zvládne, ale moc dobrý to nebylo. Dříve to byl hokej, fotbal, kolo, při své výšce košíková, teď už tělo tolik neslouží, ale tady se člověk vyžije," byl k sobě kritický další z účastníků sportovních her.
„Pořád ještě trénuji a běhám za veterány. Dříve jsem běhala maratóny, to se mi líbí, tak to pořád dělám. Každý den chodím trénovat s veterány na Slavii Praha, máme tam partu," užívala si další žena, která patřila k nejvitálnějším.
A jak jste na tom vy?
