Článek
Co naplat, běhat s dítětem v náručí asi nebudeme. Vyjedeme ze sklepa vyzbrojeni kočárkem, dítě založíme do jeho nitra co možná nejměkčeji a nejpohodlněji. Možná přidáme i nějakou tu stříšku poskytující stín. Chceme přece, aby robě dobře spinkalo, že? Jedině tak budeme mít chvilku na soustředěný běžecký trénink.
Pomáhat a chránit
Pokud tedy máte doma až takovou svobodu a rozhodující slovo, doporučuji potomka přebírat krátce po obědě, kdy se mu očka sama klíží a je jistá pravděpodobnost, že by trénink mohl trvat i déle než deset minut. Podle vychovanosti děťátka můžeme počítat třeba až s tříhodinovým výběhem. A to se už počítá!
Pokud ale nezvedenec nezamhouří oko, nezoufejte. Zkuste jej zabavit, zapojit do hry, ať si to užijete oba dva. Co když ho to nakonec bude bavit více než vás a bude neustále vyžadovat tréninky s otcem? To by bylo inspirativní a motivující!
(Ne)hraj si se mnou!
S většími dětmi (například kolem dvou let) se osvědčila hra „Pozor, táto, ať nenabouráš!". Pokud jezdíte po cestách, kde silničáři občas opomněli nějakou tu díru, jeďte přímo na ní a nechte svou ratolest hlásit každou „překážku na trati". Není snad nutno připomínat, že na každou takovou díru jedeme zprudka a přímo, jako bychom ji vůbec nezaregistrovali. Vyhýbáme se na poslední chvíli, také zprudka. A pokud se vám podaří naklonit kočárek na bok, tím lépe. (Před výjezdem se ovšem přesvěčte, že je vaše robátko řádně přikurtováno.)
| Oficiálně zaregistrované rekordy v běhu s kočárkem (a ratolestí) |
|---|
| Novozélanďan Dougal Thorburn dokázal uběhnout 10 km za 32:26 minut. |
| Američan Zac Freudenberg uběhl maratón za 2:32:10 hodiny. |
V případě, že ve svém okolí nemáte hodné silničáře, kteří myslí na vaše radovánky, a asfaltové cesty jsou u vás rovné a hladké jako pleť na zádeli vašeho miminka, nezoufejte. Třeba máte alespoň lampy veřejného osvětlení. Princip je úplně stejný. Jedete přímo na sloup lampy, dítě hlásí „Pozor, táto!", vy uhýbáte s takovými efekty (můžete přidat i ty zvukové - vyluzované na svá ústa, případně skřípějícími kolečky kočárku), že by vám je mohli i v Bollywoodu závidět.
Nepřátelské území!
Ano, na vaší psychice bude, aby se vyrovnala s nepřátelskými a odsuzujícími pohledy ze všech stran. Až si to budete pelášit po cyklostezce, mnoho žen bude nevěřícně nakukovat do vašeho kočárku, zda vám skutečně nějaká pomatenkyně svěřila své drahé děťátko, nebo jen tímto podivným způsobem převážíte dědečkovi pytel horkých brambor. Potvrdí-li se jejich nejhorší obavy, provrtají vás nenávistným pohledem.
Lepší to nebude ani ze strany běžců. Jen si představte, jak vás bude mít rád někdo, kdo poctivě trénuje téměř každý den, zrovna supí do prudkého kopce a vy jej ladně předbíháte. S kočárkem! V zádech pak možná trochu zadloube jeho pálivě uhrančivý pohled.
A co teprve cyklisti. Předbíháte v kopci se svým kočárkem cyklistu. Jak ten se musí cítit? Nejspíše z posledních sil vysedne ze sedla a s infarktem na vestě pořádně zabere. Nenechá se přeci předhonit nějakým poblázněným otcem! Jeho sebevědomí opět nabírá původní tvar a konzistenci. Vaše sebevědomí také roste ‒ dnes jste se stali inspirací a motivací pro ostatní!
Pozitiva a životní jistoty
Zátěž představovaná kočárkem a (spícím) miminkem zvyšuje tréninkový efekt vašich každodenních dávek. Pokud přidáte navrhované hry, zapojíte další svalstvo trupu a horních končetin, posílíte hluboký stabilizační aparát. A možná budete běhat častěji než dříve. A určitě pocítíte mnohem větší propojení se svým drahým následovníkem než kdykoli předtím.
