Článek
Zní to jednoduše, že? Možná vás tedy i napadla otázka, co je na tom drsňáckého. Motto závodu vám odpoví stručně, ale zcela výstižně. Pádluj a běž! Start vodácko-běžecké soutěže je totiž nedaleko Jablonce, kde na jakoukoliv splavnost zapomeňte. Poměr běžecké a vodácké části je tady nekompromisní 100:0. A cíl je na Trojmezí za Hrádkem nad Nisou. Tady už sice vodácká složka nad běžeckou vítězí, ovšem věřte, že i tady to ještě občas drhne. Respektive často, když je málo vody. Náročnost je tedy přímo úměrná průtoku. Takže zatímco v roce 2013 se zajel traťový rekord čtyři a půl hodiny, neboť začínala povodeň, letos vítězové dorazili v úctyhodném čase 6:45:11.
Ale nepředbíhejme, zpět na start, kde se letos sešlo třináct posádek. Startuje bývalý předseda Senátu Přemysl Sobotka, první přesně v osm hodin. Vyjíždí se v minutových intervalech.
My jdeme na start jako osmí v pořadí. Šup do řeky. Tedy pardon, tady spíš ještě do potoka. Nasedat do kánoe ještě nemá žádný smysl. První kilometry zdoláváme během či stylem koloběžky, kdy na kánoi klečíte a odrážíte se druhou nohou. Tady jde mezi kameny často o kotníky. Podcenit obuv se nevyplatí. Zabrat dostává i kánoe. Plastová, laminátová má pramalou šanci dojet. Ostatně půjčovny často odmítají na tento masakr lodě poskytovat, nyní vám půjčení zařídí pořadatelé.
Ale upřímně, až do Liberce si pádlování moc neužijete. A vlastně ani krás řeky ne, pokud nejste fanda do „industriálu". Nisa teče zastavěným územím. Kolem továren či spalovny. Na její čistotě je to znát. V lodi vám klidně přistane dámská vložka, nohou se zachytíte o drát. Brodíte se žmolky, nechcete vědět čeho. Místy to v korytě fakt nevoní. Je vidět, že lidé si často Nisu pletou se smeťákem. Bohužel. Ovšem jelikož nejedeme poprvé, snad můžeme tvrdit, že se situace pomalu lepší. Věřte však, že pořád platí, že koupat byste se v tomhle nechtěli. Endiaron, živočišné uhlí či něco ostřejšího se jako pojistka vyplatí.
Jedním z úžasných kouzel závodu však je, že čím více kilometrů máte za sebou, tím je to lepší a lepší. Co se čistoty i množství vody týká. Pádluj a běž! A taky přelez. Třeba jez u libereckého fotbalového stadionu. U několika dalších jezů je potřeba loď vytáhnout a přenést.
A právě za stadionem U Nisy už začíná být pádlo pomocníkem. Občas však voda opět zmizí náhonem, jízda jimi je zakázána, do okolní továrny a běžecká složka znovu zvítězí nad vodáckou. Do doby, než se voda do koryta znovu vrátí. Třeba u Andělské Hory je běžecká část ďábelská.
Cíl po sedmihodinové dřině vidíte opravdu rádi. Trasu letos nejrychleji zvládli Jan Pavliš a Petr Jonáš, což však není žádným překvapením, jde o tradiční vítěze. Nisamarathon vyhráli již podesáté. My jsme dojeli jako druzí s více než půlhodinovým zpožděním. Tak jako každý rok však vyhrál každý, kdo vůbec dojel. Přesvědčit se o tom můžete sami. Zase za rok první červnovou sobotu.
