Článek
Vltava Run2017
V pátek vyráží část našeho týmu naBOSo dodávkou z prodejny na Zadov na registraci. Ve složení: kapitánka Andy, Katka, Jirka, Fanda, Pavel, Víťa, Lukáš, bosý Lukáš a já. Přespíme v hotelu v obci Stachy, takže žádné strachy. Přivítá nás tam velký zrzavý kocour Kačaba a paní prohodí: „Ta sukně, to je bomba! To musíte být zdravej a vyvětranej." Mám na sobě běžecký kilt ze lnu.
Poběžíme ve dvanácti podél Vltavy do Prahy. Nějakých 360 km. Každý tři úseky. Na mě vyšlo celkem 34 kilometrů. Blíží se start ve 12:45 a do Prahy máme doběhnout dle rozpisu v neděli v 19:55, tak uvidíme. Mám běžet tempo 4:24 na 14 kilometrů. Původní varianta počítala dokonce s tempem 3:50. Organizátoři rádi vtipnou kaši.
Jdu se naboso poprat s tratí. Kořeny, pak dřevěný most s hřebíky, soupeři mi prostě mizí. Na asfaltce dotáhnu alespoň jednoho. Pak delší dobu z kopečka a po louce do kopečka. Zaslechnu, že tady to bosky nepůjde. Jde to pohodově. Ale jen než to zase začne být z kopce. Rozbitá asfaltka s trochou štěrku, au. Beru bosé botky Leguano. Na jednou slyším, jak se někdo přibližuje. Snad to není ten, co jsem ho předběhl?! Je to závodník, co vystartoval o 15 minut později. Motivace, držím se ho kilák čtyřkovým tempem. A je tu předávka, dál běží do kopce Lukáš v milimetrových botkách.
Výhoda čekání na předávkách je, že potkáte známé, kamarády. Třeba blogera Michala Hrabce a je chvíli čas na pokec. Úseky utíkají. Jirka proběhl svůj patnáctikilometrový úsek tempem kolem 3:40, klobouk dolů. Pak běží Pavel. V Nové Peci nezalezeme za pec, ale skáčeme do Lipna. Bosý Lukáš na to: „Svlažení nic moc, ta voda je strašně teplá." Od jiných běžců zase bylo slyšet jen po namočení nohou, že to je strašný, jak je to studený. Tak si vyberte, odhadem měla tak kolem deseti stupňů.
Přidává se k nám druhé auto. Honza, Petr a Michal. A ještě jednou v hojnějším počtu skáčeme v Horní Plané do Lipna. Autem jedeme úsek číslo sedm, jednou jsem ho běžel a přišlo mi to z pohledu běžce jako větší kopec. Relaxujeme u auta a je na řadě Andy. Má krátký úsek, který ale doplňuje extrémní, přímo šílený déšť. Andy ale není z cukru a dobíhá v pohodě.
Já měním auta jako ponožky, aby si lidi v dodávce mohli déle odpočinout. Jenže si zapomínám tričko z číslem. Po pauze v hospodě číslo mám a pokračujeme. Do Frymburka běží Honza. Fotím západ slunce nad Lipnem a dávám na web. I když furt koukám na trať, Honzu přehlédnu. Frčíme dál, Petr v noci lesem přeskakuje šutry a větve. Z Rožmberku běží Michal. Po polévce v hospodě zjišťujeme, že na můj úsek je to autem skoro 25 kilometrů. Fofrujeme a dojíždíme dvě minuty před jeho doběhem.
Před půlnocí mizím za svitu měsíce v kopci. Pak se silnice srovná. Jenže náhle je to prudce do kopce. S krátkým seběhem asi tak šest kiláků směrem nahoru. V mapě to ale tak strašně nevypadalo. Supím, předbíhají mě dva soupeři, jednoho já. V kopci se ke světélku přede mnou přibližuji, z kopce mi mizí. Asi holt někdo umí líp běhat z kopců. Prudký seběh, kořeny každých pár centimetrů a slušná vrstva bahna. Za svitu čelovky radši volím boty, ukopnutý palec by tu byl jedna dvě. Doběhnuto, běží Jirka. Jedeme se na tři hodinky natáhnout do tělocvičny do Týna nad Vltavou. Naši běžci z dodávky běží, co to dá, máme už mírný náskok proti rozpisu. Ráno potkávám Vaška, co s námi běžel loni podobný závod jen v šesti.
Pokračujeme v běhání a jdu na svůj poslední úsek, který má číslo 25. Ten nabízí seběh lesem, skok přes potok. Krpál nahoru. Dále louku a rozpálenou asfaltku, nad kterou vlaju v kiltu. V patách mi je ale běžec týmu Atex 007, agent, který má asi povoleno předbíhat. Co teď? Je to z kopce, což není má silná stránka, čekám kdy mě předběhne. Po druhém obutí a zutí na štěrkové cestě je překvapivě stále za mnou, jo! Přede mnou ještě někdo v bílém tričku, kilák před cílem ho předbíhám. A opět za fandění Michala a našeho týmu předávám Andy.
Holky a kluci z naší dodávky pobíhají v kopcích kolem vodních nádrží na Vltavě. My z druhého auta se přesouváme až do Davle. Zase hospoda. Za deště potkáváme další běžce, například kamarádku Moniku. A pak nevidomé a slabozraké běžce a běžkyně za tým Nadace Leontinka a jejich traséry Marušku a Miloše. Super, jak bravurně zvládají nelehké terény a další nástrahy trasy.
Vzhledem ke krátkým úsekům jedeme běžce rozhodit. Je tu pomalu jedoucí kolona aut na Zbraslav, výhoda byla vyrazit dřív, stíháme. Michala necháváme na Zbraslavi. S Petrem čekáme ve Vraném na Honzu. Který mezitím v kopcích předbíhá jednoho běžce za druhým.
Dál to má rychlý běžecký spád. Parkujeme u cíle v Braníku. Já běžím s týmovým tričkem pro Lukáše. Bosky jsem zaběhl jen 20 km z mých celkových 34 km, abych nebrzdil tým. Ostatní převážně v bosých botách z obchodu. Já, Petr a Honza dobíháme s Michalem, zbytek naBOSo týmu se postupně přidává. A je to tady: 360 km za 30h 34m 2s parádní 55. místo z 295 týmů. Díky všem!
