Článek
Urgentní lékařské testy potvrdily velmi agresivní formu roztroušené sklerózy, onemocnění napadající centrální nervový systém. Její nohy zmodraly a odmítaly se zahřát, Kayla ztratila cit od pasu dolů.
Nauč mě...
Ještě jako fotbalistka patřila Kayla Montgomery k nejpomalejším běžcům v týmu. Zhruba po roce léčby se jí začal vracet cit do nohou. Opustila fotbal a trenérovi řekla jen jednu větu: „Nauč mě běhat rychle."
Začala trénovat šest dnů do týdne, v průměru 65 kilometrů týdně. Při závodech si všimla, že po kilometru běhu její nohy otupí, necítí žádnou bolest, ale v okamžiku, kdy proběhne cílem a zpomalí, padá k zemi, nohy přestávají poslouchat.
Led zachraňuje
Těsně za cílovou čárou musí stát její trenér nebo někdo z týmu a zachytit ji, aby Kayla neupadla na zem. I přes intenzivní léčbu přestává běžkyně po intenzivní námaze cítit nohy. Jakmile se její tělo zahřeje, nervy v nohou vypovídají službu. Kaylino tělo je třeba ochladit, aby nervy opět naskočily do funkčního režimu.
Během závodu přestává cítit své tělo od pasu dolů, nemůže zpomalit nebo zastavit. V takovém případě padá bezvládně k zemi. Její tým má neustále v zásobě dostatek ledu a řádně vychlazené vody. Na stupních vítězů, když přebírá medaile, byste už zase nepoznali, že Kayla není běžkyně jako každá jiná.
Při tréninku dokáže Kayla absolvovat dva tři intenzivní intervaly společně s týmem a regeneruje stejně dlouho. Po celém tréninku ovšem potřebuje zhruba dvojnásobek času na zotavení. Ke konci tréninku je třeba poskytovat jí na konci úseku vždy záchranu. „Je to drsné, ale ona to zvládne," říká její trenér. „Já miluju běhání. Teď běhám. A nějak prostě bude," tak to vidí Kayla Montgomery, člověk který přetavil svůj životní boj do běhu.
