Článek
Postupem času se začalo ukazovat, že chlapcův intelekt je na vysoké úrovni a jeho schopnost učit se odpovídá úrovni zdravého člověka. Skupina inženýrů z Tufts University sestrojila Rickovi interaktivní počítač, aby mohl komunikovat s okolním světem. Jeho první slova byla: „Bruins, do toho!" Chlapcův oblíbený hokejový klub zrovna bojoval ve finále Stanley Cupu. Bylo hned jasné, že Rick je duší velký sportovec.
V patnácti letech se chlapec svěřil otci se svým velkým snem - chtěl by společně absolvovat běžecký závod na pět mil. Šlo o jeden konkrétní závod, který byl věnován podpoře hráči lakrosu, jenž ochrnul po nehodě. Otec byl všechno jiného než běžec, ale souhlasil. Celou trasu tlačil svého syna ve vozíku. Skončili předposlední. Ten večer řekl Rick pomocí počítače svému otci: „Tati, když běžíme, cítím se, jako bych nebyl postižený."
Tak začal velký epický příběh o otci, jenž se svým synem objíždí běžecké závody, maratóny, duatlony, triatlony i ironmany. Společně absolvovali přes 1000 závodů, maratón spolu zaběhli v nejlepším čase, který jen o 30 minut pokulhával za tehdejším světovým rekordem. A běželi a jeli spolu na kole napříč celými Spojenými státy - přes 6000 kilometrů ve 45 dnech.
Jednou se Ricka někdo zeptal, co by dal svému otci, kdyby to mohla být jen jedna jediná věc. „Posadit ho pro změnu pohodlně do sedátka a tlačit jej před sebou," zněla odpověď neúnavného sportovce.
