Od chůze k běhu. Jak se z walkera stanu joggerem?

To je dobrá otázka. Mezi pomalým během, tzv. joggingem a chůzí není příliš mnoho rozdílů. Tedy až na to, že při běhu spálíte více kalorií a svou fyzickou kondici postavíte na nohy rychleji. Pokud je někdo zvyklý dělat zhruba třikrát týdně zdravotní procházky ve svižnějším tempu, nemělo by mu nic bránit ani v tom, aby několik minut v kuse přiměřeným tempem běžel. Jak se stát z walkera runnerem?

Vcelku jednoduše. Při jednom ze svých chodeckých tréninků zkuste přejít do pozvolného běhu a zkuste v něm několik minut vydržet. Se zařazováním chodeckých pauz budete možná překvapeni, co vlastně dokážete uběhnout. Ale postupně, přechod by měl být skutečně nenásilný a pozvolný. Příkladem prvního tréninku může být třeba:

Tempo prvních běhů se nemusí příliš lišit od tempa chůze. Kontrolkou je možnost plynulého pravidelného dýchání, případně možnost se bez větších problémů bavit s ostatními. Pokud trénujete např. třikrát týdně, jednu tréninkovou jednotku nadále zasvěťte pouze chůzi. Ostatní pak kombinaci s během. Postupně, jak si tělo začne přivykat na náročnější druh pohybu, můžete délku běžeckých úseků prodlužovat. S jejich prodlužováním ale zároveň snižujte jejich počet.

Pokud jste například dokázali zdolat šest běžeckých úseků po jedné minutě, přidejte další minutu, ale o 1-2 snižte počet úseků. Důležitá je opravdu pozvolnost a nenásilnost přechodu. Samozřejmě to bude stát trochu více úsilí a námahy, ale vždy byste měli mít vše pod kontrolou. Frekvence dechu ani srdeční činnosti by neměla vystřelovat do nevídaných výšin!

Po několika týdnech praktikování základního tréninku se můžete posunout zase o kousek dál a jednu jednotku ‒ s rozehřátím i uvolněním ‒ věnovat pokusu o souvislý 15-30minutový běh. Nárůst náročnosti tréninkových jednotek by se měl vždy odvíjet od reakcí vašeho těla. Zároveň také platí obecné pravidlo, že z týdne na týden by neměla narůst běžecká část o více než 15-20 %. Tak ať se vám na to běhání dobře chodí!