Článek
Scott Matheson má za sebou patnáctku úspěšně absolvovaných maratonů. Když se mu ale před 15 lety narodil syn, na běhání zanevřel a věnoval se spíše svému gauči. Až na podzim roku 2017 si konečně řekl, že se sebou musí začít něco dělat, a k běhání se opět vrátil. Začal desítkami tisíc kroků na procházkách se psy, změnil jídelníček a upravil si váhu. To trvalo asi rok a bylo to jeho velké štěstí. Ještě před dvěma lety vážil o 30 kilogramů více. Kdyby ho srdeční zástava potkala v takovém stavu, určitě by nepřežil.
Matheson trénoval dvakrát týdně s tréninkovou skupinou a profesionálním trenérem. Na podzim si zaběhl dva půlmaratony a letos už měl jeden také za sebou. Další v pořadí měl být Chilly Half-Marathon v kanadském Burlingtonu, který také téměř v pořádku absolvoval. Vše vypadalo slibně až skoro do cílové čáry, krátce před níž se běžec poroučel k zemi se srdcem mimo provoz. Naštěstí byli zdravotníci téměř ihned na místě, a to i s defibrilátorem. Ten museli na bezvládného běžce použít vícekrát, aby se jim podařilo jeho srdeční činnost obnovit. Pacient byl následně převezen do nemocnice, kde mu kromě jiného zavedli kovovou výztuž do zúžených cév zásobujících srdce.
Následovaly dva dny, kdy byl muž udržován v umělém spánku a připojen k umělé plicní ventilaci. Po probuzení ale nekomunikoval. Výpadky paměti jsou při přerušení zásobování mozku kyslíkem vcelku běžné. Běžec se ovšem přes počáteční zmatení a úzkosti rychle zotavuje. A dost možná už si sám uvědomuje, jaké měl štěstí. Počet lidí ze sta, kteří přežijí srdeční zástavu mimo zdi nemocnice, se totiž pohybuje mezi pěti až sedmi.
Říká se, že ten, kdo uběhl alespoň půlmaraton, patří mezi vyvolené, protože naprostá většina lidí něco takového nikdy nedokáže. Což ale teprve, když patříte mezi vyvolené půlmaratonce a navíc mezi vyvolené, kteří přežijí svou vlastní smrt?
