Článek
Dlouho se jí smáli, že je na dlouhé běhy moc postižená, ale dostala šanci a začala běhat i delší závody, jako je RunTour. „Nejvíc mě ženou dopředu kamarádi, ale také blbci, kteří říkají, že nic nedokážu. Dřív mě vůbec nechtěli, říkali, že jsem moc postižená. Myslím si, že každý by měl sportovat," je přesvědčená slečna, kterou život baví.
Sport ji dostal až na paralympiádu. Dokonce dvakrát - sprint na 100 a 200 metrů si zaběhla v Londýně i v Riu. Vedle toho je juniorskou mistryní světa v obou disciplínách a v roce 2018 získala bronz na mistrovství Evropy ve vrhu koulí. Zvládá toho dost.
Nyní žije běžeckým seriálem RunTour. "Běhám, protože mi to čistí hlavu a odpočinu si u toho, ale také proto, že potřebuji, aby se svaly hýbaly a neatrofovaly tak rychle," vysvětluje.
Překonávat sám sebe, tohle zažívá každý. Ona to má o něco těžší, přesto si nestěžuje a žije. K tomu v sedmnácti letech podstoupila operaci Achillovy šlachy. Nebylo jasné, zda bude ještě vůbec někdy chodit, natož běhat. Před časem se rozběhla, a navíc si měří i čas.
Stačí jí dobré boty a protáhnout se
Co ji motivuje? "Nejvíc mě ženou dopředu kamarádi, ale zároveň i lidé, kteří se mi smějí, že něco nedokážu. Vždycky se najde nějaký blbec, který se ti bude smát za to, jak vypadáš, jak koukáš, jak chodíš," popisuje silným hlasem a svěřuje se, že právě tohle byl také důvod, proč se až do loňské série RunTour v Česku nikdy neobjevila na žádném delším běžeckém závodě.
To už neplatí. "Stačí mi dobré boty, trochu se protáhnout a nesmí moc pršet, jinak je to otrava," směje se a v hlavě si nosí své sny, které ji ženou dopředu. „Ráda bych se dostala ještě na jednu paralympiádu. V životě bych pak chtěla hlavně hezky a samostatně fungovat, dostudovat a živit se něčím, co mě bude bavit," dodává s úsměvem Anna Luxová.
