Článek
Drsné podmínky přesně podle Zátopkova gusta.
Zátopkova 10: Mezi startujícími jste našli také zástupce naší redakce.
Zátopkova 10: Olympijský vítěz nebyl první. Nechtěl se moc unavit.
Mít svůj závod chce teď, zdá se, každý. Město, klub, závoďáci i podivní zlatokopové s agenturami. U řady z nich jen krčíte rameny po smyslu konání. Ale tady ho nasajete hned, jak vplujete do závodního mumraje. Historie se prolíná s moderní dobou, jako byste proběhli z jedné do druhé.
Dana Zátopková přijela jako dáma v doprovodu přátel na start včas. Nejdéle „úřadující" olympijská vítězka na světě usedla do křesílka a mezi rozdáváním podpisů stačila zavzpomínat. „Vždyť já tady běhala taky. Jen jsem vždycky zabloudila," usmívala se. Pak se chopila startovní pistole a její výstřel vyslal na trať první běžkyni. Z koridoru vyráželi další po dvaceti vteřinách, nezpozdil se nikdo i díky chytrému detailu: čas svého startu jste měli natištěný na svém čísle.
Měkoučké lesní stezky i s kořeny hustý déšť zpestřil ještě několika hlubokými kalužemi. Ale pozor, úplná rovina to nebyla, místy zatahovalo, navíc i mezi stromy pofukovalo. Bezproblémové značení posilovali ještě lidé z pořadatelského štábu. Jen GPS tu místy nešla, ostatně ani Zátopek ji neměl, tak co. Při náběhu do druhého kola byl k dispozici ionťák i voda. V cíli ještě meloun, banány a vedle stojící historická dodávka citroënu nabízela šťavnaté burgry. To by možná ani mlsný Emil neodolal!
Snad jediná výtka by se týkala nastavení původního okruhu o 72 metrů, kdy se na certifikovanou pětku vypomáhalo kratičkou vracečkou. Zbytečnou pro plynulý rytmus, příště ji ředitel závodu David Dvořák jistě vytočí do malého „pytlíku", klidně ve stejném místě, u voňavých čerstvě složených klád.
Děti i těch nejmenších proporcí běžely celou pětistovku a dokončili i tříletí mrňousové. Proč ne, jsme u vytrvalců. Kdo si netroufl na celou desítku, mohl dát dvě pětky ve dvojici s parťákem. Celý program odbavil víc než tři sta účastníků příjemně za čtyři hodiny, žádné prodlevy. A vítězové? Ti se potěšili designovými hodinkami Prim v krabičce s logem závodu. Takové ceny tu nenabídnou ani zdejší megazávody s megastartovným. Vlastimil Flegl, král nedávného Miřejovického půlmaratonu, přesto nebyl moc spokojen. „Chtěl jsem běžet aspoň o minutu rychleji (než 35:39, pozn. red.), nějak se pořád trápím. Ale bylo to tady moc hezký, a nechat za sebou olympijského vítěze, to se taky počítá," řekl Vrchlabák od Neratovic.
Ano, olympijského vítěze ano, ale bývalého. Pětibojař David Svoboda, vítěz z Londýna 2012, právě ukončil kariéru. „Už jsem nějak neměl radost ze závodění, potřebuju změnu, od podzima začnu jako trenér na Dukle. Těším se na to," připustil. Sem přijel za kamarády a závodní radostí. Běžel svižně, ale „aby mě to nebolelo," a skončil s odstupem dvanácti vteřin třetí. Před něj se dostal ještě kadaňský Borek Požár.
Mezi ženami vládla teprve 17letá Gabriela Veigertová z nedaleké Sobotky, všestranná běžkyně, která zvládá steeple na dráze i kopcovité štreky. „Vždycky si před víkendem vyberu závod, který mě zaujme, a jedu. Tady to bylo opravdu nádherný. Jen jsem málem nenašla start. Ale pak jsem si běžela, co to šlo, na nikoho se neohlížela. Počítala jsem, že bych to okolo čtyřiceti minut měla dát," komentovala svůj výkon. Skoro o minutu za ní skončila Petra Bulecová, o generaci starší, která se srovnala z těžkého Krkonošského půlmaratonu minulou sobotu. Třetí pak „muší váha" Michaela Vojteková z Hodkovic. Stejně jako ostatní si prostředí moc pochvalovala. Požár s Bulecovou si navíc ještě stihli střihnout výhru ve štafetě!
