Nejlepší rychlost je ta sebevražedná. A dnes je dobrý den na umírání. Takový byl Pre

Steve Roland Prefontaine řečený Pre je divoký chlapík snad už od kolébky. Je ho všude plno a energie z něj tryská každým coulem. Na škole hraje fotbal a basketbal, ale málokdy se dostane do sestavy, když o něco jde. Trenérům se zdá na tyto sporty příliš malý. Až jednou pozoruje své spoluhráče z fotbalu vyklusávat po zápase. Zkouší to taky a později se zúčastní i nějakého závodu. Z nudného stylu pohybu se stává posedlost. Steve zjišťuje, na co má talent, kde je jeho místo.

Když nastává čas jít na univerzitu, zůstává patriotem a volí University of Oregon. O tomto rozhodnutí mluví lidé dodnes jako o zásahu vyšší moci ‒ správný muž ve správnou dobu na správném místě. Jeho trenérem se stává Bill Bowerman, spoluzakladatel firmy Blue Ribbon Sports, která je nyní známa pod jménem Nike. Bowerman se kromě jiného snaží dostat běh na pozici běžné činnosti, kterou lidé vykonávají ve svém volném čase, pozici koníčku, kterému se můžete věnovat kdekoli a kdykoli. Prefontaine sám jejich boty prodává a podílí se na jejich vylepšování.

Pre trénuje jako šílený. Jeho příprava je natolik intenzivní, že trenér musí několikrát za trénink měnit jeho sparingpartnery. I na pouhé rozcvičení přichází Pre v čistě bílém nátělníku. Jeho taktika v tréninku i v závodech je jednoduchá ‒ být první od začátku do konce. Kariéra běžce je nezastavitelná. Láme univerzitní i americké rekordy, přibližuje se k rekordům světovým. V jednu chvíli drží sedm různých amerických rekordů v běhu od dvou do deseti tisíc metrů.

Roku 1972 se účastní olympijských her jako favorit v běhu na 5000 metrů. Zle se mu nevyplácí taktika prvního od začátku do konce. Ostatní jej nechávají dlouho na čele, ale hlídají si ho. Pre neví nic o svých soupeřích a o jejich taktizování. A jeho jednoduchá a jindy tak zdrcující a úspěšná taktika tentokrát nestačí. Končí na čtvrtém místě.

V květnu 1975 vyhrává další běh na 5000 metrů ve svém domovském státě Oregonu. Cestou z večerní oslavy z neznámých důvodů strhává řízení svého kabrioletu a prudce naráží do skály vedle silnice. Očitý svědek nehody, 16letý chlapec, ale z okna domu svých rodičů vidí opravdový průběh děsivé scény ‒ Prefontaine se prý vyhýbal rychle a nebezpečně jedoucímu autu v protisměru. Chlapec ještě stačí doběhnout na místo nehody, aby se stal posledním člověkem, který vidí běžeckou legendu naživu. Stačí ještě říci: „Je mi to líto, ale nedokážu vám pomoci," než převrácené auto rozdrtí svou vahou tělo běžce ležícího pod ním. Pre umírá ve věku 24 let.

Otec chlapce zkouší pronásledovat druhé vozidlo, avšak marně. Oficiální policejní verze hovoří o nehodě jednoho osobního vozu. Pro ně je to jasný případ řízení pod vlivem alkoholu s následkem smrti. Stevovi naměřili ve vzorku krve 0,16 promile. Chlapec, jediný očitý svědek nehody, ale trvá na svém. Nikdo ho neposlouchá. Až jako dospělý muž se setkává s řidičem, jehož oné osudné noci viděl v druhém voze: „Vím, že jsi to byl ty! To ty jsi ho zabil! A zničil celé mé dětství. Steve byl náš hrdina..." Oslovený se začíná třást po celém těle neschopen slova. Později navždy opouští město. Vražedná nakonec nebyla rychlost Steva Pre Prefontaina, ale ta jeho.