Článek
Jornet si bolestivé zranění způsobil na 64. kilometru při prudkém seběhu. „Udělal jsem pěknou pitomost. Běželo se po sněhovém poli a na úplném konci byla vrstva pěkně hlubokého sněhu. A přesně v tom místě jsem se místo pod nohy podíval do krajiny. Nohy se mi zabořily a já udělal salto rovnou mezi kameny, které navazovaly na sněhovou pokrývku," popisoval španělský ultraběžec po závodu pro server irunfar.com.
Při tvrdém karambolu došlo k dislokaci levého ramenného kloubu, který by si už podle Jornetových slov zasloužil lékařský zásah. „Měl jsem krvavá kolena i zadek, rameno ale bylo nejbolestivější. Nevím přesně, jestli k vymknutí došlo nárazem, nebo to způsobilo trhnutí hůlky, kterou jsem měl připevněnou k zápěstí. Stalo se mi to snad už počtvrté, předtím při lyžování a lezení, asi by to už chtělo operaci," připustil devětadvacetiletý dobrodruh.
Pro většinu účastníků by v tu chvíli asi závod skončil, Jornet si ale podobné myšlenky nepřipustil. "Bezprostředně po pádu to bolelo hodně. Pak ale kloub vklouzl zpátky a docela to šlo. Nebylo to moc komfortní, musel jsem si ruku připevnit k tělu, ale dalo se běžet dál. Nepříjemné to bylo hlavně při sebězích, celou dobu jsem si ale opakoval, že je to jen ruka a k dokončení závodu potřebuji hlavně nohy. A ty jsem měl perfektní," líčil se svým typickým úsměvem, který měl na tváři i po většinu závodu.
Doktorátu z ultra se nebrání
O nohy se přitom Jornet ukázkově staral a hned při prvním ze zhruba stovky brodů se vyzul, za vodou chodidla pečlivě osušil tričkem a pokračoval dál. „Chtěl jsem udržet nohy v suchu," vyprávěl a odrážel narážky, že u řeky vypadal, jako kdyby se chystal na pedikúru. „Tu vážně nepotřebuji, však se podívejte. Nehet nemám ani jediný," poukázal se smíchem na klasický neduh ultraběžců.
Španělský běžec na Hardrocku vyhrál počtvrté v řadě a pokud by se zapsal do výsledkové listiny ještě jednou, dostal by symbolický doktorát z horského ultra. „Rád se do Silvertonu vrátím. Tenhle závod má skutečně výjimečnou atmosféru," chválil pořadatele.
V hlavě už ale pomalu řadil směrem k dalšímu vrcholu letní závodní sezóny, proslulému ultratrailu kolem Mont Blancu. Na UTMB přitom letos startovat neměl, jeho plány ale pozměnili úředníci. „V srpnu jsem měl být v Himálajích na Everestu, nedostal jsem ale povolení. Proto jsem se na nejvyšší vrchol světa vydal už na jaře a najednou měl v srpnu v kalendáři díru. Jsem ale rád, na UTMB se pravidelně schází skvělá konkurence, to je výzva," hodil rukavici všem soupeřům, s kterými se na konci srpna utká na trati v délce 171 km a s převýšením přes 10 000 metrů.
