Článek
Čilý senior za svůj život odběhl kolem sto třiceti závodů v ultramaratónské distanci. V roce 1988 dokonce překonal rekord, když za 48 hodin urazil 221 mil (353 km). „Běhám celý život. Asi jsem se pro to narodil," krčil rameny po svém výkonu na Nekonečné míli.
Pravidelně začal běhat v roce 1951, ve dvanácti letech. Tehdy začal pracovat jako caddy na golfovém hřišti (bag tahal dokonce Arnoldu Palmerovi) a cestu do areálu i domů realizoval pomocí běhu. Pět kilometrů tam, pět zpátky - od silnice, kam dojel stopem. Časem se dostal k závodění a jeho výkonnost gradovala v 80. letech. Kromě zmíněného rekordu Carpenter např. pětkrát vyhrál závod v Tennessee na 132 mil (211 km).
V roce 1991 měl při závodu ve státu New York problémy, které se jevily jako infarkt, a lékaři mu sice běhání nezakázali, ale další závodění nedoporučili. Carpenter si svou zálibu odpustil na následujících čtyřiadvacet let, loňská lékařská prohlídka ale žádné problémy se srdcem nepotvrdila a náruživý běžec se opět vrhl do závodní vřavy.
Trénuje pětkrát týdně
I přes pokročilý věk trénuje pětkrát týdně, na pozemcích na své farmě prý v průměru zvládá přes sedmnáct kilometrů denně. „Spousta lidí má v mém věku potíže s kyčlemi, koleny, kotníky. Já ne, asi jsem nějaká anomálie," usmíval se.
Svým výkonem v Alabamě vzbudil patřičný rozruch. A v zázemí závodu koluje historka, jak běžel kolem nejmenovaného páru u trati a zaslechl dámu říkat svému mužskému protějšku: „Tenhle chlapík musel být v mládí vynikající běžec." „To jsem pořád," odtušil s nadsázkou a spěchal dál za svým nečekaným triumfem.
