Článek
Žena s bílou kšiltovkou na hlavě nepřipomínala sportovkyni, vypadala jako při posledním tažení. Neudržela se v jedné dráze. Její tělo bylo nakloněno na stranu, ruce zkroucené, bezvládné. Přesto chtěla v devětatřiceti letech historický závod dokončit.
Proběhla tunelem na stadiónu, do cíle ji zbývalo pár set metrů. V poměru s délkou závodu titěrná část, přesto tak vysilující. „Myslela jsem, že tam bude někde voda, ale nic nebylo k dispozici. Řekla jsem si, běžím tak dlouho, dojdu do cíle," vzpomínala před lety běžkyně na serveru 20min.ch na okamžiky, které sledovaly u televizí na celém světě milióny lidí.
Ona na dráze, v ochozech diváci, kteří netušili, co se stane. Padne? „Měla jsem křeče z tepla. Zeptali se mě, jestli chci zastavit, řekla jsem ne, snažila jsem se stále pohybovat. Pokud by mi pomohli, byla bych diskvalifikována."
Hrála si se životem
Nechtěla vzdát při ženské maratónské premiéře pod pěti kruhy. „V ten okamžik jsem neměla tušení, jestli to bylo špatné, ale myslím si, že jsem si hrála se životem," přiznala po letech.
Na cílové čáře se zhroutila a dostala se do péče lékařů. Chladili její tělo, které mělo přes 41 stupňů, dostala tekutiny. „Prvních patnáct minut jsem si myslela, že hořím." Asi po třech hodinách se dostala z nejhoršího, druhý den se byla dokonce trochu proběhnout.
V cíli nakonec skončila na 37. místě v čase 2:48:42. Na dráze ji předběhlo osm soupeřek. Stadión Coliseum a sedmdesát tisíc diváků ale myslelo jen na boj Švýcarky, který nemusel dopadnout šťastně.
Dnes už sedmdesátiletá bývalá atletka neběhá, má problémy s koleny. Přesto sleduje maratón, především velké akce a olympijské hry. Místo, kde bojovala sama o život.
