Může tempový trénink škodit vytrvalosti?

Vaše svaly na intenzivní intervalový trénink reagují rozdílně podle toho, jak na tom na fyzické úrovni vlastně jste. Dnešní tréninkové metody se z velké části odrážejí od základů trenéra-pionýra Arthura Lydiarda ze 60. let minulého století. Hlavním východiskem je tréninková periodizace, tj. že trénink má v čase určitá období, v nichž se pokaždé soustředíme na něco jiného.

Klasicky to vypadá tak, že zpočátku trénujeme pozvolna, stavíme široké a pevné základy a důraz klademe na budování výdrže, vytrvalosti. Následuje období, kdy se soustředíme na rychlost a sílu. Běháme rychle na krátké vzdálenosti, běháme do schodů, kopců a pod. Navazuje tempový trénink, při němž v závodním tempu absolvujeme kratší úseky, než na jaké se připravujeme. Vyvrcholením je pak samotný závod.

Nekonečné diskuze se samozřejmě vedou jak o jednotlivých periodách, tak i o přístupu k nim. Často jsou spory také o to, zda už i do první fáze, fáze přípravy a budování vytrvalosti je možné zařazovat rychlejší jednotky, případně absolvovat celé intervalové tréninky. Zlí jazykové tvrdí, že náročný anaerobní běh zabraňuje v počátečních fázích zlepšování vytrvalosti.

Světlo světa uzřela i vědecká studie přímo varující před intervalovým tréninkem, neboť prý zvyšuje riziko infarktu a rakoviny, kromě toho že tedy neprospívá vytrvalosti. Výzkumníci převážně ze Švédska a Kanady si vzali tucet netrénovaných jedinců a podrobili je sedmi tvrdým tréninkům v 15 dnech. Při každé tréninkové jednotce měli za úkol 4-6x sprintovat půl minuty na maximu svého možného výkonu. Pauzy mezi jednotlivými běhy byly čtyři minuty dlouhé a během nic kroutili probandi klikami rotopedu rukama a později i nohama. Zkoumaným osobám byla posléze provedena biopsie svalů horních i dolních končetin, aby se zjistilo, jak muskulatura na zátěž reaguje.

První výsledky byly šokující: Mitochondrie pracovaly jen s poloviční efektivitou oproti začátku studie!

Svaly rukou a nohou reagovaly odlišně. Zatímco v nohou se počet mitochondrií dramaticky zvýšil, aby byl kompenzován pokles jejich efektivity, v rukou se počet mitochondrií nijak dramaticky nezměnil. Takže rázem máme po dvou týdnech důležité buněčné organely horní poloviny těla na 50 % výkonu. Vedlejší produkty tréninkového metabolismu ovšem ovlivňují celé tělo. A následně může docházet k oxidativním poškozením organismu. Ačkoli k samotné studii bychom našli mnoho závažných „ale", s jedním ze závěrů mezinárodní skupiny vědců bychom mohli jednoznačně souhlasit: Nepouštějte se do vysoce intenzivního intervalového tréninku, pokud nemáte vybudovaný dostatečný kondiční základ pomocí přiměřeného méně intenzivního tréninku!