Článek
Olga Šváchová a Petr Andrejkovič v Sydney.
Olga Šváchová a Petr Andrejkovič a jejich cesta na Kilimanjaro.
Petr Andrejkovič a další sen splněn.
Proč a kdy jste se rozhodli uběhnout maratón na každém světadílu?
Myšlenka PROJEKTU 7 – uběhnout 7 maratónů a vystoupit na 7 vrcholů na 7 světadílech světa vznikla krátce po našem seznámení, kdy mě Petr přivedl k běhání a já jeho k lezení po horách. V roce 2009 jsme celému projektu dali konkrétní podobu a začali připravovat jeho první etapu - Austrálii.
Jaké jsou největší překážky pro vaše výzvy, pokud „expedici" připravujete?
Neobtížnější je skloubit časovou náročnost tréninků s přípravou cesty a také samozřejmě práci. Čím více se blíží čas odjezdu, tím roste časový pres – narůstá únava z tréninků, vrcholí přípravy na cestu, ladíme detaily, do toho je současně nutné v práci zařídit vše tak, abychom mohli na tak dlouhou dobu odjet. Dalším obtížným úkolem je zabalit batoh, abychom měli vše potřebné k běhu, na výstup do hor (boty, kvalitní oblečení) a na šest týdnů cesty (stan, spacák, vařič, nádobí) a zároveň dodrželi váhový limit do letadla. Často během expedice překonáváme velké teplotní rozdíly. Při poslední výpravě bylo při maratónu v Limě 30 stupňů tepla, naopak při výstupu na Chachani (6 025 metrů) jsme poznali i minus 25 stupňů.
Zažili jste někdy problémy s maratónem, organizací, počasím, lidmi?
Významný problém jsme na maratónu neřešili, naopak i takové země, jako Tanzanie či Peru nás organizací závodu příjemně překvapily. U posledního maratónu v Limě jsme se potýkali s jazykovou bariérou, protože webové stránky, registrace i veškeré pokyny byly k dispozici pouze ve španělštině. Navíc poté, co nám nedorazilo jedno startovní číslo, a na e-mailové zprávy nikdo nereagoval, jsme museli do Peru telefonovat. Naše rozčarování přinesl účet za telefonní hovor – částka převyšovala již zaplacené startovné. Levněji by vyšlo se znovu zaregistrovat.
Který kontinent vám chybí?
Posledním kontinentem, na kterém nám chybí odběhnout maratón, je Antarktida. Oproti ostatním maratónům bude jeho absolvování mnohem náročnější zejména z důvodu omezené kapacity účastníků – je třeba se přihlásit mnoho měsíců předem a čekat, jestli pro účast budete organizátorem vybráni. Další obtíž představuje značná finanční náročnost. V neposlední řadě jsou to i drsné podmínky, které můžeme očekávat. Přesto bychom ho rádi absolvovali do pěti let.
Kdy jste uběhli vůbec první maratón?
Petr běžel první v Praze před dvanácti lety, já před šesti roky ve Florencii.
Jaké máte ještě za sebou?
Andrejkovič: vezmu to postupně - Praha šestkrát, Berlín, Vídeň, Paříž, Florencie, Nice, Sydney, Dubai, San Francisco, Lima, Kilimandžáro.
Šváchová: Praha, Florencie, Nice, Sydney, San Francisco, Lima, Kilimandžáro.
Dokážete vyčíslit finanční náročnost tohoto cestovatelského a běžeckého koníčku?
Každou cestu si připravujeme sami a máme tak možnost většinu nákladů ovlivnit. Cenu vždy z velké části ovlivňuje letenka, se kterou moc hýbat nemůžeme, ubytování však už řešíme úspornou cestou, spíme v levnějším ubytování - ve stanu, v autě. Trochu luxusu si vždy dopřáváme jen pár dnů před maratónem, to spíme v hotelu, který je blízko startu maratónu a ve kterém alespoň teče teplá voda. Další část nákladů tvoří vybavení, to do hor je podstatně finančně náročnější než na běh. S výbavou nám ale pomohly firmy Hummi a Husky. Cena jedné výpravy v délce šesti týdnů se pohybuje mezi 70 – 80 tisíci na osobu.
Běháte i jiné závody Česku?
Andrejkovič: Ano, pravidelně běháme ústecký a pražský půlmaratón, účastníme se vánočního běhu a triatlonu v Malečově, dvakrát jsme se zúčastnili překážkového běhu Spartan Race, v září Oli běžela extrémní závod dvojic Beskydskou sedmičku.
Jaké jsou vaše nejlepší časy?
Petr má maratón za 3:46, já 4:20.
Jak často trénujete, běháte?
Tréninky sestavujeme vždy podle cílů, které máme před sebou. Na maratón začínáme trénovat nejméně tři měsíce před startem závodu podle již osvědčeného plánu. Na začátku tréninkového období běháme objemy a trénujeme vytrvalost. Za měsíc naběháme něco přes 200 kilometrů. V týdnu běháme menší vzdálenosti okolo 10 kilmetrů, na neděli plánujeme delší běhy 15 až 30 kilometrů. Konec tréninkového období je zaměřen na rychlost a zahrnuje intervalové tréninky. Podle horolezeckých výstupů, které nás čekají, se průběžně věnujeme i lezení na skalách, umělé stěně, když je to nutné - např. kvůli aklimatizaci, jezdíme trénovat i do vyšších hor do Alp.
Proč vůbec běhání, co vás na něm baví?
Šváchová: Běhání je pro mě sportem, který mi dává svobodu, mohu jít běhat kdekoliv a kdykoliv, stačí jen nazout boty a vyrazit. Nejraději běhám v přírodě, v novém prostředí.
Andrejkovič: Běh mi dává pocit, že život žiji naplno a každý povedený trénink mi přináší uspokojení a radost. Tato radost se násobí sdílením pocitů z běhání, které sdílím s mými kamarády.
Chtěli jste někdy s běháním přestat?
Šváchová: Obecně jsem neměla nikdy chuť s běháním přestat, ale jinak samozřejmě během tréninků přicházejí chvíle, kdy bych s tím nejraději sekla.
Andrejkovič: Někdy, když je člověk hodně unaven, nebo když nepřeje počasí, sám sebe přemlouvám, že plánovaný trénink odložím na druhý den, vždyť se přeci nic nestane, ale nakonec se přeci jen zvednu z postele, začnu se oblékat a již při vyběhnutí mě naplní pocit velkého vítězství.
