Článek
Arrowhead 135 Ultramaraton ve svém názvu ukrývá také svou délku v mílích, v přepočtu přes 217 kilometrů. Urazit takovou vzdálenost není procházka rozkvetlým sadem ani za běžných okolností, natož pak za extrémně nízkých teplot. Právě o extrémy ale pořadatelům vždycky šlo. Zcela úmyslně plánují svůj závod vždy na přelom ledna a února, kdy se v Minnesotě dá počítat s nejnižšími teplotami za celý kalendářní rok. Letos jim to vážně vyšlo. Rtuť teploměrů spadla až na neobvyklých -34° C.
Trasa závodu vede od vodopádů International Falls až k jezeru Vermillion. A na jeho start našlo odvahu se postavit pouhých 146 účastníků a účastnic čtyřech různých kategorií. Závod lze totiž absolvovat kromě běhu také na kole, na lyžích nebo na saních. Celkem bylo běžců 64, cyklistů ještě o něco více ‒ 75. Brutální podmínky sužovaly závodníky od prvních chvil, kdy vyrazili na trať v sedm hodin ráno.
„Byl jsem tam venku 21 hodin. Ke konci jsem se dostal až na hranu podchlazení, ale vždycky mě překvapí, kolik je lidské tělo schopné vygenerovat tepla. Nesmíte ale zastavit, nebo alespoň nezastavit na dlouho," prozradil magazínu Runner's World Don Gabrielson, který trať absolvoval na svém fatbiku.
Mnoho běžců vyráželo na trať i s rozsáhlým vybavením na přežití, protože bylo jasné, že s třeskutě mrazivými podmínkami se budou pasovat mnohem déle než jejich kolegové na kolech. V řadách běžců si také mráz ‒ i přes nejmodernější vybavení a tváře olepené páskami ‒ vybíral výrazně vyšší daň. Však také bojovali s tratí třeba i celé dva dny a dvě noci. Celková úspěšnost účastníků nebyla letos kvůli podmínkám nijak závratná. Jen 36 % z těch, kteří se postavili na start, se také dostalo do cíle závodu. Obvykle nedokončí jen každý druhý.
„Není důležité, jestli dokončíte nebo ne, vždycky ze závodu odcházíte s úžasnými zkušenostmi," shrnul Gabrielson pocity všech, kteří jsou dostatečně šílení na to, aby se postavili na start. Vítězný čas letos obnášel 36 hodin a 9 minut v kategorii mužů, 48 hodin a 34 minut v kategorii žen.
