Mobilní telefon ‒ úhlavní běžcův nepřítel. Tuny přetížení!

Ano, rozhodovat mohou i tak zdánlivé maličkosti jako je třeba mobilní telefon. Spousta lidí jej při běžeckém tréninku nosí v pouzdře na ruce, na úrovni bicepsů. „Když s pětipalcovým mobilem, který váží dejme tomu 145 gramů, vyběhnete na desetikilometrový trénink, načítaný rozdíl v zatížení stran už dělá přes dvě tuny. To se ve svém důsledku - v případě častějších takovýchto běhů - může projevovat na vychylování páteře," říká Daniel Šimík, specialista ze stáje RunCzech.

Dle takovéto matematiky, kdybychom my běhali se služebním mobilem na stále stejné straně, dopracovali bychom se ke kumulovanému zvýšení jednostranné zátěže o 2320 kg na deseti kilometrech a 9280 kg na maratónské vzdálenosti. Sice jsem nikdy přes devět tun nezvedal, ale myslím, že už je to vcelku dost, to už by se někde mohlo projevit.

„Tam to ovšem nekončí. Páteř je pouze jedním článkem v řetězu. Jednostranně zatěžujete také svaly (ale ty se z toho dokáží z celého těla dostat asi nejlépe), kolenní a kyčelní klouby. Diagnostika došlapu a rozložení váhy, kterou u nás provádíme, to jen potvrzuje," doplňuje specialista Šimík.

Za poslední dobu mu prý prošlo rukama minimálně deset případů běžců a běžkyň, které sužovaly různé jednostranné bolesti pohybového aparátu neznámého původu, hlavně bolesti kolene. Vždy to končilo u konstatování, že přesně na té straně všichni dotyční nosí mobilní telefon při svých výbězích. Specialista RunCzech sleduje vývoj v čase: „U dvou případů se mi už také potvrdilo, že když běžci mobil přestali nosit, docházelo zhruba po čtyřech měsících ke zlepšení. Rychlost a hloubku regenerace samozřejmě také ovlivňuje vhodné kompenzační cvičení."

Pokud tedy nosíte svůj nerozlučný telefon v moderní kapsičce, máte možnost ruce pravidelně střídat. Co si ale počnou ti, kteří svůj mobil strkají do kapsy běžecké bundy (výrobci bicepsovou kapsu většinou umísťují pouze na jeden rukáv), to opravdu nevím.

„Příčinou dysbalancí ale nemusí být nutně jen moderní technika, své mohou zahrát také vrozené dispozice nebo nošení tašky na jednom rameni," pokračuje Daniel Šibík ve výčtu rizik. „V době mého mládí se podobné věci řešily s hodinkami. Tenkrát bývaly strojky celokovové a poměrně těžké. Trenér nám hodinky na běhání výslovně zakazoval, že to prý může mít negativní vliv."

Neodolal jsem a začal počítat ‒ moderní hodinky se sporttesterem váží bez hrudního pásu 72 gramů. To nám dává 1152 kilogramů na deset kilometrů a 4608 kilo na maratón. Vypadá to, že vůbec nejhorší kombinací je vzít si hodinky a pak ještě telefon v kapsičce umístit na stejnou ruku. Po tréninku pak pěkně těžkou tašku přes jedno rameno a nejlépe nosit ji stále na stejné straně. Můžete pak vyzkoušet, jak dlouho vám pomocí kompenzačních cviků zabere vrátit se do normálu. Anebo si můžete jen stěžovat. Co už ale po dnešku nemůžete, to je říkat, že vás nikdo nevaroval.

Slunce v duši a mnoho kilometrů bez nehod!