Metternichova výzva. Zámecká záležitost, kde jsem odolal kachně

Kilt bych si namočil a asi i slušně zabahnil, volím netradičně kraťasy. U bot je volba jasná, když jsem nahlášen v kategorii naboso. V rámci bosé kategorie je sice možnost si hodit nějaké botky na občerstvovačku na 25 kilometr, ale přeci nevyměknem, ne? Ze 45 kilometrů je slíbeno jen 11 kilometrů jemné šotoliny.

Ráno po registraci porovnávám se soupeři boty, mají tlustší podrážku než já. Pak vyrážíme busem k zámku do Bečova nad Teplou. Na startu máme další členy našeho týmu Světlo naboso.cz Moniku a Lukáše, který též běží bosky, ale botky si na občerstvovačku poslal. A na kratší 35 km trase Ivetu. Podporu nám dělá Petr.

Je tu deset hodin a start. Sebíháme dolů, abychom vzápětí vypálili, tedy spíš šli dva kiláky do prudkého kopce. Zatím s Monikou Lukášovi mizíme. Povrch po travnaté cestě je příjemný. A je to tady, první bahno a hnedka mám špinavé ťapky. Technický sběh lesem, kde mě Monika stihne blejskout. A zase kopec, po šesti kilometrech tu máme Krásenskou rozhlednu. Kamenná, má takový zatočený tvar, doporučuji navštívit.

Sběh a podél potoka cestou sem tam s kořeny i nějaký kamínek se najde. A najednou Lukáš předbíhá. Pak je to ale několik kiláků po asfaltu a do kopce ho zase máme. Občerstvovačka, dám si třeba meloun. Za zatažené oblohy běžíme loukou kolem menší skály, zatím idylka.

Zase kolem potoka, podobný povrch, místy jsou šišky, ty tak nevadí. A v trávě schované šutry, to je horší. S Monikou většinou předbíháme a už máme dvacet kiláků a najednou auvajs. Trefil jsem klenbou na levé ťapce nějaký schovaný pařízek či co. Po chvíli se otřepu a pádím dál, ale Monika mi frnkla a soupeři se lepí na paty.

Kladská 25 km a občerstvovačka, pro jistotu ochutnám vše z bohaté nabídky. Je to tady, začíná slušně pršet. Morálka je zatím vysoká, i když mlsně míjím u hospody ceduli domácí kachna. Rovnou se vydávám do kopce. Do teď byl povrch pro boso poměrně kvalitní, ale máme tu jemnou šotolinovou cestu, místy s pořádnou porcí kamenů. Po asi čtyřiceti minutách přestává pršet i ty kraťasy jsou solidně mokré.

Vysoké sedlo 30 kilometrů a další občerstvovačka. Ale při pohledu na ty dvě veliké hromady štěrku mě poleje studený pot, co asi bude dál? Kus šutry a pak do kopce štěrku. Cestou nacházím válec, který ten štěrk uhladil do alespoň trochu použitelné podoby. Jeden cyklista prohodí, nechceš vyfotit? Pak vedle něj běžím do kopce na vrchol Lesný, nejvyšší bod závodu. Borůvčím dolů. Poprvé koukám na mobil na trasu kudy tudy, doprava po rozbahněné cestě. Tak ideální to není, mezi jsou ukryté kameny.

Travnatý sběh, snažím se slečně za mnou zdrhnout, ale když mě dvakrát zastaví šutry v té trávě, nechám se předběhnout. Osvěžení znavených ťapek v potůčku. Kroužím kolem kopce Kružný. Vyřítím se ze zatáčky, dva cyklisti zrovna tlačí kola, alespoň těm zdrhnu. I když běžet sám, co chvíli zpomalovat na šutrech, morálce nepřidá. Ha, šipka nahoru 1 km zase zpátky na Vysoké sedlo. Do kopce hluboké bahno všude kam se podíváš. Dostávám pásku se smajlíky, že jsem zdolal okruh na delší trase. Najednou se z druhé strany vynoří tři běžci, že z Lesného zabloudili.

Teď už jen zpátky tím bahnem, na asi deseti metrech z kopce přemýšlím, jak ten úsek vlastně zdolat. Zbývají 4 kilometry z kopce, jo. Sem tam lehčí šotolina, sem tam to jde, tedy běží. Doběhnu k louce a koukám na hodinky, za pár minut to bude 6 hodin, co už jsem na trati. To se dá stihnout, kopnu do toho a nasadím tempo 4:30 min/km. Parkem a fofrem k zámku do cíle, dobíhám v čase 5:59:35 - 45 kilometrů naboso terénem s převýšením 1100 metrů bez podvádění s botkami, zatím můj nejlepší výkon. Bosé kilometry věnuji jako obvykle Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha.

Lukáš doběhl za 5:41:32, naboso s občasným použitím bot s milimetrovou podrážkou. Monika vyhrála ženskou kategorii v čase 4:56:35, gratulace veliká.

Hodnocení závodu od Moniky, i já se přidávám: Rodinná atmosféra, krásná trasa v samém srdci CHKO, spousta nafocených fotek ze závodu, zásobené občerstvovačky, přátelští účastníci, super organizace se zaslouženou odměnou v cíli v podobě piva a dobrého jídla, počasí taky vyšlo, i když nás svlažil hustý déšť, zkratka nádherný běžecký zážitek, který si za rok nenechám ujít. Kdo nevěří, ať tam za rok běží.

Kdybych nenasekal cestou tolik fotek a nevykecával se na občerstvovačkách, mohl jsem být třeba rychlejší, ale důležité je si to užít. Ještě večer koukám, z vrchu palce jsem vytáhl 3 milimetrovou třísku, prostě strkám boty, kam nemám (smích).