Hlavní obsah

Megafrajer vzkazuje: Vrátím se na závod, i kdyby to mělo být s protézami!

Praha

Byl to nejmrazivější závod světa a byl to jeho nejdrsnější ročník. Yukon Arctic Ultra takové podmínky za 15 let své existence ještě nepamatoval. Generátory na kontrolních stanovištích zamrzaly, sněžné skútry určené pro kontrolu závodníků na trati nefungovaly. Teploty padaly pod mínus 45° C a závod musel být několikrát zcela přerušen. Letošní roční nejdelší 300mílové varianty dokázal zdolat jen jediný účastník. Do posledních zbytků sil vítězného Jihoafričana pronásledoval jeden Ital a jedna domácí borkyně. Tím pronásledovatelem byl Roberto Zanda, kterému hrozí, že přijde o všechny končetiny.

Foto: facebook MYAU

Yukon Arctic Ultra rozhodně není procházkou rozkvetlou růžovou zahradou.

Článek

483 kilometrů dlouhou variantu yukonského ultra zdolal úspěšně pouze jediný muž. Jeho nejbližší pronásledovatel teď zřejmě za svou troufalost bude muset zaplatit velmi vysokou daň. Chtěl zůstat mezi posledními třemi statečnými na trati. Nechybělo mnoho a přišel o život. Před sebou měl Roberto poslední checkpoint, když zasáhl krutý osud. Zhruba v polovině trasy mezi předposledním a posledním kontrolním stanovištěm se jeho sledovací zařízení zastavilo. A málem i jeho život.

Když pořadatelé reagovali na nastalou situaci, už tušili, že něco bude špatně. Sledovací zařízení mají závodníci připevněné na saních, a když se v ukrutných mrazech zastaví, nevěstí to nic dobrého. Pořadatelská služba našla na cestě jen Zandovy saně společně se sledovacím zařízením. Závodník nebyl k nalezení. Roberta našli až o notnou dobu později, některé prameny uvádějí, že neměl nazuté boty. Byl okamžitě dopraven vrtulníkem do nemocnice ve Whitehorse. Sám Zanda později vypověděl, že nechal saně svému osudu a snažil se najít nějakou pomoc. Na hypotermii (stav, kdy tělo není schopno produkovat tolik tepla, aby alespoň vyrovnalo jeho ztráty – pozn. red.) je nejzrádnější to, že nastupuje pozvolna a značně snižuje schopnosti racionálního uvažování. Tak se také stalo, že závodník opustil jedinou svoji naději – saně. Člověk s hypotermií si většinou závažnost svého stavu vůbec neuvědomuje, je zmatený a nepřiměřeně riskuje.

Podle stanice CBC prý Zanda zřejmě na sobě neměl boty po dlouhých 18 hodin a v hlubokém sněhu ušel od svých saní ještě asi kilometr, než definitivně klesl k zemi. Jeho ruce prý byly žluté až černé, když mu byly sundány rukavice. Magnetická rezonance prý odhalila, že v jeho končetinách se téměř zastavil krevní oběh a bude trvat několik měsíců zjistit, zda se ještě vůbec obnoví. Lékaři vážně uvažují o amputaci všech končetin. „Nejdůležitější je žít," řekl lakonicky sám Ital.

U nemocničního lůžka navštívil závodníka i ředitel závodu. Stanici CBC později řekl, že Ital ve skutečnosti měl všechno, veškeré potřebné vybavení, jen v pravý čas nezaznamenal nástup hypotermie. Sám Zanda řediteli řekl, že se na závod vrátí. A to i v případě, kdy by mu místo končetin zůstaly jen protézy.

Jiní závodníci se nyní baví tím, že na sociální sítě umísťují fotografie svých dočerna omrzlých prstů. Roberto není ani zdaleka jediným, kdo i více než týden po ukončení závodů zůstává nadále v nemocnici.