Článek
Celosvětový trend vede u dobře zavedených městských, ale i jiných maratónů k přebírání velkými firmami, které mají blíže ke světu financí než ke světu sportu. Hlavním kritériem bývá zisk, maximální okamžitý profit. Že se tímto způsobem nedá řídit tradiční sportovní akce už se přesvědčili na nejedněch závodech. Tradiční a špičkově zavedené běžecké akce nemají daleko k frašce a parodii na své úspěšné historické začátky.
Jako vzorový příklad je uváděn Rock'n'Roll Marathon v San Diegu. Vynikající propojení rockové muziky a radosti z pohybu přilákalo hned v prvním ročníku roku 1998 dvacet tisíc účastníků a hned se začaly objevovat špičkové časy kolem 2 hodin, 10 minut. Série rock'n'rollových závodů se účastnila i taková esa jako Haile Gebrselassie. Hudba na každém kroku a velký slavnostní koncert na závěr přinesl velkou oblibu série závodů jak v elitním poli, tak i mezi hobby-běžci.
Později ale sérii převzala velká skupina, jejíž manažeři vyrůstali ve světě financí. Jako na nejvyšší prioritu se začalo hledět na přímý zisk. Nejprve přišly škrty mezi eliťáky ‒ žádné platby za start, žádné cestovní náhrady. A začarovaný kruh se začal roztáčet, sestupná spirála se stala nevyhnutelnou: Málo špičkových sportovců přiláká málo mediální pozornosti, od nadnárodních médií se závod sesune k regionálním plátkům. Televize přestává akce zajímat, o živém vysílání si organizátoři mohou nechat zdát. Malé mediální pokrytí znamená ztrátu nejdůležitějších, největších sponzorů. A to všechno dohromady láká k účasti stále méně lidí také z řad rekreačních běžců. Nízká účast znamená nízké zisky ze startovného atd. Proč to firmy dělají? Hledí na krátkodobý zisk. Když všechno seškrtáte, rok dva to možná projde. Z dlouhodobého hlediska je to ale katastrofa, kterou lze jen těžko napravit.
V současné situaci dostanou třeba vítězi maratónu 500 dolarů. To je asi 11 000 korun. Kdybyste byli elitní běžec z Keni, obětovali byste mnohaletý tvrdý trénink účasti na takových závodech, kde vám ani vítězství nezajistí proplacení letenek? I elitní běžci se chtě nechtě musejí chovat jako obchodníci. Náklady jsou vyšší než výnosy? Tak tohle škrtáme! A tak se stane, že akce světového významu, jež už v prvním ročníku přilákala na dvacet tisíc lidí (kde jinde se něco takového stalo?), oslaví své kulaté 20. výročí chabou účastí 3 000 běžců (kde jinde se něco takového stalo?). Některé závody už v Severní Americe úplně zrušili. Manažerům se zisky nezdály dost lukrativní. Anebo se běžcům jejich závod nezdál dost přitažlivý?
Každá mince ale má dvě strany. Celá situace pomáhá malým, regionálním závodům. V čele jejich organizace stávají často lidé nebo i celé rodiny nadšených sportovců a na atmosféře sportovních klání je to znát. Na startovném často také. A tak se tam běžci často cítí jako na návštěvě u starých přátel a nikoho příliš netrápí, že v cíli nedostane reklamně potištěnou jednorázovou termofolii. Važme si malých závodů, které si i v dnešní době zachovávají svou opravdovost!
