Článek
Bostonský případ z minulého století je dnes už jen úsměvně trapný. Zlaté medaile chtivá ženština prostě sedla na metro, dojela si kus před cíl, kde se vmísila do vedoucí skupiny běžkyň a takhle pěkně začerstva odsprintovala necelé dva kilometry do cíle, kde byla nejprve glorifikována za vítězství, nedlouho nato dehonestována pro podvod. Všem bylo jaksi trochu divné, že ji za celý závod nikde na trati neviděli.
Před několika lety řešili v Číně mnohem rozsáhlejší podvod. Ze stovky běžců, kteří byli v cíli nejrychleji, se vyklubala třetina podvodníků. Ke zkrácení trati a zrychlení výsledného času prostě nasedli do svých aut a popojeli si před cíl. No a na toho britského žabaře, který se deset kilometrů z maratónské trati vezl v autobuse s diváky, si asi pamatujeme ještě všichni poměrně živě. Je otázkou, zda jeho „jen" třetí místo získané lstí je pouze další ukázkou jeho bezbřehého žabařství, či naopak běžcovy skromnosti a umírněnosti.
Techniku na vás, šejdíři!
Ať tak, či tak, podvádělo se už kdysi, podvádí se dnes, a kdo ví, co bude zítra. Moderní technika používaná organizátory maratónských běhů je stále dokonalejší a rostoucí popularita závodů má také něco do sebe. Velké části tras jsou dnes pod neustálým dohledem fotografů, kameramanů, kamer z dronů nebo helikoptér, takže v případě pochybností není problém dohledat, kde byl určitý účastník v určitou chvíli.
Další velkou zbraní proti podvodníkům jsou snímací koberce registrující čipy probíhajících závodníků. Čím více koberců, tím větší jistota, že bude vše v pořádku. Software zpracovávající data ze snímačů dokáže vytipovat podezřelé záznamy a organizátory na ně upozornit. Navíc bývají na trati také zástupci organizátorů, kteří provádějí ještě vizuální kontrolu na místě.
Technika potencionální podvodníky odrazuje. Za Českou republiku nejsou k dispozici žádné údaje, ale kupříkladu New York City Marathon v loňském roce hlásil zhruba padesátku závodníků vyřazených z výsledkové listiny pro podvod (z celkového počtu cca 50 500 účastníků). V naprosté většině se jednalo o jejich nevědomou chybu, kdy třeba ze závodu odstoupili a při fandění ostatním v cílové zóně závodu se ještě se svým čipem dostali příliš blízko ke snímacímu koberci, který je zaznamenal.
Marine Corps Marathon ve Spojených státech za minulý rok vyřadil z výsledkové listiny pro podvod jen jediného závodníka. Přitom v roce 2005 museli organizátoři řešit obrovský skandál. 325 běžců muselo být diskvalifikováno, protože si zkrátili trasu o čtyři míle.
Proč běžci podvádějí?
Obecně a zjednodušeně řečeno podvádějí především lidé, kteří svoji hodnotu odvozují od uznání okolí. Ti pak prožívají satisfakci, zadostiučinění v momentě, kdy si kolem krku zavěsí medaili, a to i přesto že vědí, že si ji nezasloužili čestně. Okolí to nepozná a běžce bude uznávat, obdivovat. A to je jejich hlavní cíl. Ve Spojených státech je znám dokonce případ jakéhosi lékaře, který nikdy nic neběžel, a přesto měl ordinaci vytapetovanou medailemi. Nechal za sebe běhat druhé jen proto, aby získal obdiv svých pacientů. Slavila jeho strategie úspěch? Asi ne, když se mu dnes můžeme společně zasmát.
Jak běžci podvádějí?
Mezi nejčastější (ať už vědomé nebo nevědomé) „cheaty" patří neproběhnutí startem, neproběhnutí kontrolním stanovištěm, obrátkou a podobně, zkracování trasy (ať už po svých nebo s využitím nějakého prostředku), švindly se startovními čísly nebo čipy. Vykutálenec třeba se svým číslem nebo čipem nechá běžet někoho jiného, lepšího. Hloupé potom je, když se vyhlašují výsledky a v kategorii nad šedesát let se na stupně vítězů hrabe dvacetiletý klučina. [Také jsem už přemýšlel, že bych svůj čip nenápadně strčil do kapsy třeba Wilsonovi Kipsangovi, ale zjistil jsem, že na těch adidaskách, co nosí, nemá žádnou kapsu!]
Ale teď vážně. Dnes není problém cokoli odhalit. Z cílové fotografie by asi bylo hned jasné, že jsem se cestou po maratónské trati nemohl opálit úplně dočerna. Navíc dnes mají maratóny většinou dlouholetou tradici, a tudíž má pořadatel k dispozici vaše výsledky za mnoho let zpět. Věřte mi, že když se z roku na rok zlepšíte v maratónu třeba o hodinu, bude to nápadné. A s největší pravděpodobností by se na vás okamžitě snesli vědci z Ústavu molekulární biologie a genetiky, chtěli by vás rozřezat na kostičky a zkoumat pod mikroskopem, protože něco takového ještě neviděli.
Někoho zase může k šizení motivovat třeba kvalifikace na jiné závody, které pro úspěšné přihlášení vyžadují určitý zaběhnutý čas na jiném závodě. Ve výsledku je to ale ten samý případ. Papírově zaběhnete skvělý čas ve kvalifikačním závodě, v hlavním závodě ale odpovídající výkon nepodáte. A už vás software má, už vás podezřívá a upozorňuje na vás. A z toho, milé děti, plyne poučení: Buďte přísné, ale čestné a spravedlivé.
