Článek
Macon se rozběhl ve svých dvaapadesáti letech. Třásl se, ale zaběhl první maratón v čase okolo 5:20. Přežil a zamiloval se. A běžel dál. Následující rok přidal další dva maratóny, stával se víc a víc závodníkem. Postupem času dokázal i dva maratóny během dvou víkendů. "Lidé mi říkali. Zemřeš, zlomíš si kosti," vzpomínal při rozhovoru pro ESPN.
Ale on nekončil, laťku posouval stále výš a výš. Co třeba dva závody za víkend? Cítil se dobře, tak běžel. Pro mnohé šílené, ale on si jel dál.
V roce 2008 uběhl 105 maratónů, v roce 2010 106 distancí po dvaačtyřiceti kilometrech. Rok 2011 a 113 maratónů, v roce 2012 157 a v roce 2013 255 maratónů. Zápisy do Guinessovy knihy rekordů nemohly chybět. Za 12 měsíců dokázal proběhat i 24 párů bot.
Tělo se přizpůsobí
„Je to šťastný den, když ráno vstanete z postele a přemýšlíte. Hele, poběžím maratón. Opravdu to není těžké. Tělo se přizpůsobí," pravil tento nezlomný běžec.
Je to blázen? Je závislý? Maniak?
O víkendech pracoval dvacet hodin, tak mu žena řekla, že tohle bude lepší. Ale velkou radost mít nemohla, vždyť on pořád někde běhá. Jako malý kluk.
„Je to skvělý život, dělám dvě věci, které miluju. Jsem právník a běhám závody. Život nemůže být lepší než tento," nechal se slyšet běhající senior, který na konci minulého roku zaběhl maratón číslo 1410. Bylo mu sedmdesát let. Porce, kterou stihl za osmnáct let běhání.
„Je to nádherné, můžete si problémy řešit sami. Můžete mít krásný den, není nic lepšího než běžet. Cítím se skvěle, že jsem tohoto schopen," dodal běhající právník, který naběhal téměř 37 000 mil.
A co další meta. Co každý den jeden maratón? Za rok jde o číslo 365. Podle Macona je hlavní problém v logistice než ve fyzické zdatnosti jedince. Podle pravidel Guinessovy knihy rekordů musí být závod oficiální a musí mít certifikovanou vzdálenost. „Jde o to, že maratóny prostě nejsou každý den v roce," posteskl si Macon. Kdyby v roce 1996 nelhal, nemusel by být smutný.
Lež má přece jen krátké nohy.
