Článek
Od roku 2005 žije tato třiačtyřicetiletá běžkyně na sever od Atlanty, v průměru běhá 130 kilometrů týdně. „S maratónem jsem začala v roce 2006 v Chicagu. Důležité je mít pravidelnou stravu, která je zdravá a čistá. Pro začátek musíte mít dobrý základ, aby tělo mělo dostatek před závodem, aby se poté mohlo o sebe postarat. Proto je dobré se ujistit, že dáte tělu živiny, které potřebuje," cituje běžkyni Detroit Free Press.
„Jedna z důležitých věcí, o které s atlety mluvím, je obnova paliva. Musíte se ujistit, že máte regenerační nápoj nebo jídlo či čokoládové mléko. Cokoliv může nahradit sacharidy a bílkoviny, které jste ten den ztratili," radí běžkyně a motivační řečnice k maratónu, protože tělo jde při 42 kilometrech přes obrovskou bolest.
Její tělo se stalo efektivnější
„Myslím si, že pokud trénujete, tělo se přizpůsobí. Když jsem absolvovala první maratón, moje tělo se chovalo úplně jinak proti osmnáctému maratónu. Mám pocit, že tělo se přizpůsobí a vše zvládne mnohem lépe. Dokonce jsem zjistila, že nemusím nahrazovat tolik cukry, jako to bývalo dříve. Mé tělo je nyní efektivnější," popisuje svůj vývoj Starociaková, která se k tomuto stavu proběhala. Může to znít snadno, ale výkonnost není zadarmo.
„Jsem jediný člověk, kterého znám, který běhá 130 kilometrů týdně a ještě jí saláty. Myslím, že mé tělo je docela efektivní, takže nemám skutečně potřebu jíst tuny kalorií navíc. Musím se ujistit, že to co jím, je velmi výživné," říká máma tří dcer, která sama řekla, že běh ji dělá lepším člověkem.
Maratónskou pouť započala v roce 2006, v té době měla už tři malé holčičky. Běhání pro tuto mámu slouží jako relaxace. Při běhání vyplaví endorfiny a vrátí se domů klidnější. „Jsem pak lepší matkou," přiznává. Navíc v posledních letech přidává i charitativní běhy, má pocit, že se dostala na další úroveň. Běháním se snaží pomáhat dětem. „Myslím, že každý by měl běhat," dodává žena, která tomuto sportu propadla.
