Článek
Absolutní většina si sáhla na dno sil. Stačilo pípnutí čipu na znamení cíle a jeden za druhým se svalil na zem jako špalek, podťatý špalek. Poté minuty hlubokého dýchání a dostávání těla do přiměřeného stavu, rovnajícímu se životu. „Nikdo mi neřekl, že se to běží do kopce, to mě trochu překvapilo," žertoval slepý běžec Jan Bauer, který sklidil jeden z největších aplausů. I on se odhodlal k zápolení s prudkým svahem.
Ráno před startem obdivné pohledy na můstek K120. Když došlo na dělení sedmi set odvážlivců na skupiny, každý připevnil čip a čekal na svůj okamžik, který se poté smrskl jen do pár minut. Ti nejlepší potřebovali něco málo přes čtyři minuty.
Každý krok bolel
Krátký, velice krátký čas, ale síla požitku byla vtištěna do každé sekundy, každého decimetru, kterým se stoupalo nahoru. Pár desítek metrů běh, poté valící se hordy těl, které šly do předklonu a za pomocí rukou, které se chytaly drnů, trávy, kamení, se potácely vzhůru. Co krok, to bolest, pálení. Cíl v dohledu, přesto tak vzdálen.
Ano, čtyři sta metrů, jen čtyři sta. Kdo tohle nezkusil, nepochopí. Jít do této výzvy má dvě roviny, které se střetnou ve stejném bodu. Občas si zaběháte, máte zálusk poznat svoji hranici a přihlásíte se. Běháte, trénujete na tento závod, Dáváte si kopce, schody, výběhy. První skupina dosáhne horšího času než první, jedno mají ale společné. Kdo dorazí na vrchol, je grogy. Takový je Red Bull 400.
Jsou ale výjimky, které potvrzují pravidlo. Tím byl loňský vítěz Matjaž Mikloša ze Slovinska, který kvalifikaci na 230 metrů vyběhl s úsměvem na tváři, cenil zuby a vydal se ještě prubnout, jak vypadá skokanský nájezd na finále. Svlékl triko, překročil pár polomrtvých, kteří byli rádi, že leží. Mezi nimi občas proběhl zdravotnický personál, který se nenudil. On ne, Slovinec se jen na úvod proběhl a hlídal si pozici. Jenže neuhlídal.
Vítězem se stal turecký šampión
„Každá 400 je těžká, nejde to srovnávat. Byl to vážně fyzický masakr na nohy a možná to nevypadalo, že jsem v cíli vyřízený, ale byl jsem úplně. Měl jsem trochu problém ve střední partii, kde jsem to napálil a pak jsem musel vedení držet jen setrvačností," přiznal vítěz, turecký šampión Ahmet Arslan. Loňský král předal korunu a skončil druhý. Třetí místo obsadil český bojovník Vladislav Razým.
Ženám vládla Dominika Wiśniewska-Ulfikr v čase 5:05,45. Druhá skončila Kateřina Beroušková, třetí pozici si vyběhla Dana Šatrová. Vítěz v mužské kategorii zvládl skokanský masakr v rekordním čase 4:01,77. Tak skončila bitva, která si nesla výstižný slogan: „Nejtěžších 400 metrů v životě."
