Článek
Vědci sjezdili celé Spojené státy a zkoumali všechny dostupné skelety, do jaké míry se u nich vyskytuje eburnizace, tedy odřená, třením až vyleštěná místa na kostech vznikající vzájemným přímým třením kostí v důsledku ztráty chrupavčité tkáně.
Kostry pocházely ze tří různých období. První, prehistorické byly staré 300-6000 let a zkoumány byly pouze pozůstatky lidí starších 50 let. Raně industriální pozůstatky pocházely z období 112-77 let nazpět. Postindustriální nálezy pak byly zkoumány u kosterních pozůstatků lidí, kteří zemřeli v letech 1976-2015. Výsledky jasně ukázaly, že prehistorická a raně industriální doba byly v zásadě na stejné úrovni v počtu zastoupení opotřebování kolenních kloubů. Osteoartritida kolene ovšem po druhé světové válce vzrostla o zhruba 100 %. Jak je to možné?
Nejmarkantnější vysvětlení se nabízelo téměř okamžitě: Dnes je naše populace v průměru starší a vzhledem k lepším životním podmínkám také tělnatější. Toto se ovšem nepotvrdilo, respektive u všech zkoumaných pozůstatků z raně industriální i postindustriální doby byla k dispozici data o stáří a BMI osob. Při statistickém vyhodnocování výsledků tak bylo možné konečná data o tyto faktory očistit. A výsledek? Stejně znepokojující. Ani odlišnou demografickou stavbou populace, ani vyšším výskytem obezity opotřebování kloubů nelze vysvětlit.
♠ Na konkrétní příčiny studie i přes svou rozsáhlost jak co do počtu vzorků, tak co do délky zkoumaného období odpovědět nedokázala. Dala ovšem vědcům možnost formulovat tři nejpravděpodobnější hypotézy. První faktor, na nějž by bylo nutné si podle nich blíže posvítit, je podklad, po kterém většina z nás většinu života chodí. Chůze i běhání po tvrdém povrchu může mít na kolenní klouby nepříznivý vliv. Tuto hypotézu by například podporovala jiná studie z 80. let minulého století provedená na ovcích. Čtvernožci skutečně vykazovali větší opotřebení kloubů, když byli nuceni pohybovat se po asfaltu či betonu. My běžci bychom ale mohli namítat, že od toho máme své vytuněné boty.
♠ A právě boty byly jmenovány jako druhý vysoce pravděpodobný faktor nepříznivého vývoje. Podle jiné studie z 90. let byly zjištěny nezvykle velké síly působící na kolenní klouby jedinců, kteří nosí vysoké podpatky. (Tady pozor: Vaše kostra nevidí mezi podpatkem a velkým dropem běžecké obuvi žádný velký rozdíl!) Důvěryhodnost těchto výsledků ještě podtrhuje fakt, že osteoartritida se projevuje u žen o 50 % častěji.
♠ Největším faktorem ovlivňujícím chátrání našeho kloubního aparátu je ovšem tělesná neaktivita. Lékařsky dlouho a velice dobře prozkoumaná a známá věc říká, že co nepoužíváme, to zakrňuje, vadne, odumírá. Pro naše svaly a klouby to platí v nejvyšší míře. Vzpomeňte třeba na dobu, kdy vám z jedné nohy po několika týdnech odstranili sádru ‒ svalstvo na ní i po tak krátké době bylo viditelně atrofované a poloviční oproti zdravé noze, viďte? Pokud k pasivnímu životnímu stylu ještě přičteme neustálé vysedávání, peklo, do něhož se řítíme, už má zcela jasné obrysy: méně chrupavky, ochablé svaly, které by měly kloubům odlehčovat... Problém tedy není, že dnes příliš mnoho běháme. Problémem je, že běháme příliš málo.
Vědci jedním dechem ovšem upozorňují na fakt, že faktorů ovlivňujících vznik osteoartritidy může být celá řada a v případě černého scénáře se může stát, že budete běhat celý život jen po lese, nebudete nosit vysoké podpatky, a přesto budete mít kolena nadranc. I například genetika nebo metabolické či zánětlivé onemocnění totiž může k věci říci svoje.
Teorie osteoartritidy jako „nemoci z opotřebování" ale dostala smrtící ránu. Všechno nasvědčuje tomu, že naše kolena jsou stvořena k tomu, aby byla pravidelně používána, a v takovém případě zůstávají nejzdravější. Takže se rozhodně nebojte je používat!
