Článek
Je to čaj v odpoledních hodinách? Je to dobrý noční spánek? Je to sklenka vína nebo panák bourbonu každý den? Ne. DeEtte a Robert Andersenovi na to přišli před více než 40 lety. „Chcete-li zestárnout elegantně, potřebujete tři věci," svěřila se osmdesátiletá DeEtte pro běžecký server World Newswire.
A to jest? Střechu nad hlavou, dobré jídlo a nové zkušenosti. Lidé, jak se dostávají na sklonek života, přebírají více bezpečnosti v průběhu svého sportovního bádání. Tito manželé dobrodružství dostávají v podobě běhání, které je provází desítky let.
Robert běžel svůj první maratón, když mu bylo padesát let. Skončil, podíval se na ženu a řekl jí, že to není tak špatné. "Myslím, že by si to měla také zkusit," pravil. Stalo se. Příští rok se už na distanci 42 kilometrů zapsala i manželka. Od té doby běželi společně více jak padesátkrát. „Už to nepočítáme," přiznal muž. Ano, není to o počtech, ale pocitech a zážitcích.
Skončila, skončil také a pomohl
Když soutěžili na olympijských hrách seniorů, plánovali, že dokončí závod na deset kilometrů společně. Ona ale měla problém s pravou nohou, byla nucena v polovině skončit. On udělal to samé, ukončil závod a pomohl jí. Postaral se o ni, za dva dny byla připravena na závod pět kilometrů.
„Rozhodla jsem se jít, takže jsem začala na posledním místě. Jenže pak jsem viděla čtyři lidi před sebou, byli v mé věkové skupině. Dostala jsem takovou energii. Myslela jsem si - všechny je můžu dát. Nikdy jsem necítila takový pocit závodit." Nakonec skončila šestá z devíti běžců v její kategorii.
Nečekala, že v sobě najde takový druh energie, ale ve skutečnosti cosi podobného v sobě má. Je jako včel úl. "Když s ní mluvíte po telefonu, zaplní celý rozhovor," napsal server World Newswire. Vypráví příběh za příběhem, manžel trpělivě čeká, aby mohl naskočit do pár tichých chvil jejího monologu.
Když se zeptáte, jak se setkali, odpoví také ona, ujme se sama i tohoto příběhu. „Seděli jsme vedle sebe v juniorské školní kapele. Oba jsme hráli na baskřídlovku. Když odešel na vysokou školu, měla jsem příležitost potkat někoho jiného, ale nikdy jsem nepotkala nikoho s jeho charakterem." Manžel jen poděkuje.
Na řadu přijdou i lyže
Když jim bylo 65 let, běželi Pikes Peak Marathon. V sedmdesáti se registrovali na jeden z nejtěžších závodů v USA Bataan Death March - pochod smrti, který je spjat s druhou světovou válkou, kdy 60 až 80 tisíců filipínských a amerických válečných zajatců muselo v roce 1942 absolvovat téměř sto kilometrů. Tisíce jich zemřelo.
Ale ne jen běhání tyto manžele baví. Za dva roky se na dalších olympijských hrách seniorů chtějí kvalifikovat jako cyklisté. „Teď se staráme o sebe navzájem. Je to naše cesta, je to naše nádherná cesta," je šťastný Robert. „Dokud budeme zdraví, nadále budeme dělat nové věci," bere si poslední slovo manželka.
A co v zimě, když se venku obtížně běhá a jezdí na kole? Přijdou hodiny na lyžích.
