Hlavní obsah

Klobouk dolů. Čech si na Slovensku dřinu neodpustil, pak ale trpěl

Praha

Nálož, která je pro mnohé nepředstavitelná, jenže překážky jsou od toho, aby se překonávaly. Poznal to v neděli po boku jiných i Lukáš Šembera, který na vozíku v Bratislavě ujel osmnáct kilometrů v rámci charitativního běhu Wings for Life World Run, který pomáhá lidem při výzkumu poranění míchy. Základním principem je běžet, dokud vás nedojede Catcher Car. Někdo uběhne deset kilometrů, jiní padesát, bývalý český motocyklový závodník byl kousek od délky půlmaratónu. „Bylo to úžasné, nevěřil jsem, že mě atmosféra tolik pohltí. Nějak jsem si to chtěl odjet, nakonec jsem si ani metr neodpustil,“ přiznal Šembera.

Foto: Red Bull Media House

Lukáš Šembera bojuje na trati Wings for Life. V Bratislavě ujel na vozíku 18 kilometrů.

Článek
Fotogalerie

Jak jste vnímal lidi okolo sebe, fanoušky, běžce?

Po startu mě hodně lidí předběhlo, potom ještě na mírnějším kopečku. Dále už byla víceméně rovina, tam jsem zase pár lidí předjel. Byla to taková přetahovaná, bylo to zajímavé.

Co byl pro vás největší problém?

Žádný nebyl, bylo to výborný. Nemám na co si stěžovat.

Snažil se vám někdo pomáhat?

Lidi se stále nabízeli, ale jel jsem sám, chtěl jsem si to oddřít sám. Tohoto závodu se účastnilo padesát procent vozíčkářů, které někdo vezl, a polovina jela sama, proto lidi nabízeli pomoct. Na rovinkách nikdo nic neříkal, ale když byl kopec, tak se snažili pomoct, ale říkal jsem, že nechci.

Jak jste trénoval?

Přímo na závod ne, hrál jsem a trénoval basketbal, tam jezdíme denně, takže fyzičku mám celkem slušnou, proto jsem se nijak zvlášť nepřipravoval.

Lukáš Šembera
Talent, který už v 16 letech jezdil motocyklové mistrovství světa. V září roku 2009 mu při exhibičním závodě v Brně podklouzlo zadní kolo a narazil do obrubníku. Diagnóza zněla: fraktura čtvrtého a pátého obratle, porušená mícha. Od té doby je na vozíku.

Dal jste na vozíku už více než nedělních osmnáct kilometrů?

Den předtím jsem jel na stezku, že si to vyzkouším, nakonec jsem dal asi sedmnáct kilometrů, ale to bylo naplánované s přestávkami, že jsem se třeba stavil na kofolu. Dal jsem to v průběhu dne, v neděli to bylo za hodinu a půl, což byl mnohem náročnější.

Měl jste cíl, kolik ujedete?

Na začátku nic, pak jsem si řekl deset kilometrů. Dal jsem je, hm výborný, takže patnáct, super. Snažil jsem se jet dál, ale tušil jsem, že auto už bude někde za mnou. Více než osmnáct kilometrů nešlo.

Hodně se věnujete sportu, stále je číslo jedna basketbal?

Sice máme po sezóně, ale jezdím dvakrát týdně do Rakouska na tréninky, pak mám trénink ještě v Brně, k tomu rehabilitace, posilovna. Mám volno jen ve středu a ve čtvrtek.

Je sport nyní to hlavní ve vašem životě?

Určitě, nemohl bych se válet doma a nic nedělat, tohle mě hodně uspokojuje. V neděli jsem dojel daleko, což je super, i když teď trochu trpím. Bolí mě tricepsy a ramena. V úterý jsem měl z toho ještě zvýšenou teplotu. Docela jsem se tam přemohl.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Basketbal, k tomu trénuji na čtyřkolce, asi se zúčastním nějakého závodu. Máme rozdělanou motorku pro vozíčkáře, což je nyní asi hlavní priorita.

Takže návrat k motorům, stále tato láska a vášeň ve vás je?

Asi se vrátím k závodění. Ne jako dřív, ale rád bych jezdil. Žádný naplno, ale s rozumem. Tento sport je nenahraditelný, člověk, který jezdil na motorkách, tak se toho jen tak vzdát nemůže. Já to tak aspoň mám.

Související témata: