Článek
K tvrdému tréninku patří i „těžké leháro". Chceme-li být opravdu rychlí, ne všechny naše tréninky by měly být skutečně rychlé. Trénink rychlosti má své nezastupitelné místo v našich tréninkových denících, není to ovšem každý den. Každodenně stojíme před jiným rozhodnutím: máme příští trénink běžet rychleji, pomaleji, nebo ve stejné rychlosti? Pokud vždy zvolíme první možnost, může to naši rychlost naopak brzdit.
Nabíhat objemy v nižších rychlostech pro postavení solidních základů a rychlost si schovávat pro klíčové tréninky, až přijde její čas. A pak do toho dát všechno. Naše rychlost se nelepší ve dnech, kdy máme rychlostní tréninky. Tělo pracuje na svém sebezdokonalování až v hodinách a dnech následujících, během fází spánku, odpočinku, relaxace. Proto jsou pomalé běhy tak důležité paradoxně i pro rychlost.
Někteří z nás už pilně trénují na další maraton. Pokud patříte mezi ně, máte skvělou příležitost k tomu obhájit před ostatními členy rodiny svoje polehávání na gauči, zatímco domácí povinnosti na vás smutně volají zpoza rohu nebo váš domácí mazlíček už vážně začíná přemýšlet o tom, do jakého květináče učiní svou stále naléhavější neodkladnou potřebu.
Buďte na sebe tvrdí, ve správných dnech tvrdě trénujte a následně stejně tvrdě relaxujte. Právě to jsou ty chvíle, kdy se naše tělo skutečně adaptuje na větší zátěž. A závistivcům můžete z klidu svého ušáku připomenout, že profíci z Keni odpočívají až 16 hodin denně. A to jsou uvyklí profíci z Keni. Jak tvrdě asi musí odpočívat český amatér, aby se jejich výkonům alespoň vzdáleně přiblížil?!
