Článek
V první řadě musíte mít zvolenou strategii, s níž k samotnému závodu přistoupíte. Bude to boj sám se sebou, o překonání času z minulého ročníku závodu? Bude to samotný boj s časem ‒ například absolvování půlmaratonu pod magických 100 minut? Nebo to bude souboj s kolegou z oddílu nebo spolupracovníkem z firmy? Některé strategie můžete mít zcela pod svou kontrolou (překonávání sama sebe, boj s časem), některé (souboj s druhými) jsou mimo vaši kontrolu. Takové bývají zpravidla nejtěžší, protože vy nejste ten, kdo určuje tempo, ztráty na občerstvovacích stanicích a podobně. Ty lze doporučit jen opravdu zdatným a zkušeným jedincům.
Od začátku je důležité vědět, jakým tempem chcete daný závod běžet. Na půlmaratonech, maratonech i ultra vyhrávají většinou ti, kteří dokáží udržet rovnoměrné tempo po celou dobu závodu. Tělo tak dokáže pracovat nejoptimálněji. Jinými slovy: Musíte vědět, na co máte natrénováno. Je-li vaše rychlost po většinu tréninků 5:30 min/km, bylo by bláhové snít na startu maratonu o čase pod tři hodiny. Už z doby přípravy byste měli mít jasnou představu o tom, jaké tempo jste schopni v daném terénu na danou vzdálenost udržet. Samozřejmě se můžete i mile překvapit, závodní adrenalin může výsledný čas srazit trochu dolů. Jde ale o malé zlomky minut na kilometr, vaší hlavní oporou by měla být řádně odvedená příprava.
Dalo by se říci, že celý závod je jen o tom dostat se rychle ze startu do cíle. Vy můžete vyjít štěstíčku trochu naproti a zvolit (pokud to neodporuje organizačním pokynům!) výhodnou startovní pozici někde v začátku pole nebo alespoň na začátku koridoru. Pokud před sebou budete mít jen rychlejší běžce, může vás to motivovat k lepším výsledkům. Když budete muset neustále předbíhat pomalejší, bude vás to zdržovat a v užších místech trasy vás mohou pomalejší běžci zcela zablokovat.
Střední úsek bývá ten nejtěžší. Od startu už byla pořádná fuška se do něj dostat, ale do cíle je ještě pořádně daleko. Tady se ukáže, jak jste se připravovali nejen fyzicky, ale také psychicky. Sebedůvěra a schopnost koncentrovat se na něco jiného než bolest pracujících nohou je zde klíčová.
Svůj závod můžete vyšperkovat mohutným finišem. Můžete být spokojení a pyšní, když se vám podaří udržet stabilní tempo až do konce. Pokud jste byli schopni v druhé polovině závodu ještě přidat, patříte už mezi mistry svého oboru. Jestliže jste ale i tak v cílovém zázemí svěží jako rybička, budete pro příště vědět, že můžete výrazně přitlačit na pilu. Každá závodní zkušenost je dobrá a posouvá nás zase o stupínek dál.
