Článek
"Na střední škole jsem moc neběhal, ale můj děda mě do toho potom dostal. Začal jsem a stále jsem ve formě," přiznal se pro runnerswolrd.com čtyřiapadesátiletý Swanson, který má rád turistiku a běh si dokáže užívat. Stále podle svých slov není dost rychlý, ale je šťastný, což je hlavní.
Třikrát dokončil závod, kde běžíte z jedné strany pohoří na druhé. Délka 52 mil, což je přes 83 kilometrů. To vše při standardním oblečení v minimálním obutí. Velké boty jako polštáře patří patrně na Měsíc.
Jako astronaut má k dispozici běžecký pás na Mezinárodní kosmické stanici, protože cvičení je vyžadováno. Je navrženo na dvě hodiny denně, aby se zabránilo ztrátě hustoty kostí a svalů, když je tělo v prostoru, kde není gravitace.
Nahoře jen s popruhy
„Všichni astronauti běhají. Michael Hopkins běhá rychle, tvrdě a daleko. Sunita Williamsová běžela tam nahoře dokonce bostonský maratón," říká Swanson o bývalé vojenské pilotce, která se účastnila několika misí a je členkou oddílu astronautů NASA. Hopkins zase strávil ve vesmíru přes 166 dní.
"Na běžeckém pásu musíte nosit postroj, jinak uplavete pryč. Používáme lana a karabiny po obou stranách, kde se postroje přizpůsobují, aby se dostaly na vaší tělesnou váhu," vysvětluje princip běhání ve stavu beztíže Swanson.
"Uběhl jsem 200 mil ve Wild West Relay v Coloradu. Dvakrát na Zemi a jednou na oběžné dráze. Mé nohy běžely v prostoru a mých pět přátel běželo závod. Dostal jsem zprávu, když byla řada na mně, pak jsem skočil na běžecký pás. Myslím, že jsem uběhl 36 mil. Jako tým jsme dali 200 mil za necelých 29 hodin. Zatímco oni takto závodili, vesmírná stanice urazila 500 tisíc mil," usmívá se astronaut nezvyklému počinu a porovnání.
