Kdy je lepší trénink vynechat? aneb Lepší nic, nežli něco

Ne vždy je to případ pánské smrtelné choroby na sedm písmen (rýmička), ale při posuzování závažnosti indispozice či onemocnění bychom k sobě měli být opravdu upřímní. Pokud má náš imunitní systém už tak plné ruce práce, nebude nejrozumnější mu ještě více naložit. Prodloužená doba potřebná k regeneraci je to nejmenší, co nás může postihnout. Mnohem více bychom se měli bát otevření takzvaného imunitního okna, kterým do nás může vlétnout ještě něco mnohem horšího, než na co právě trpíme. Jsou bohužel známy případy už i z České republiky, kdy „hrdina" odešel na závod s nějakou tou chřipkou nebo angínou a domů už se nikdy nevrátil. Zkolaboval na trati. Zlaté základní pravidlo zní: Je-li choroba usazena od krku výše, uměřený běh by nemusel tolik uškodit, je-li choroba usazena od krku níže, určitě zůstaňte doma v posteli a o nic se nepokoušejte!

Ano, každý bychom chtěli být jako Ron Hill, který desítky let vydržel běhat každičký den, i když byl třeba zrovna po operaci a chodil o berlích. Ale na druhou stranu říká jedna stará moudrost: Hrdinů jsou plné hřbitovy. A ano, snad každého alespoň někdy při běhu něco bolí. Prefíkaného profíka poznáte podle toho, že dokáže velmi rychle rozeznat takové to běžné píchání, cukání, bolístky jako následek předchozího těžkého tréninku od bolesti, která jednoznačně upozorňuje na nějaký vážný problém. Ideální je samozřejmě bezbolestný stav. Pokud vás něco jen trochu pobolívá, můžete to zkusit rozběhat. Okamžitě toho ale nechte, začne-li se bolest s ubíhajícími metry zvětšovat! Opět platí, že jeden dva vynechané tréninky jsou pořád lepší, než měsíce a měsíce řešit následky svých nerozvážných činů.

Říkáte si, že kdybyste měli běhat jen tehdy, kdy nejste unavení, vůbec nevyběhnete? Ano, to je bohužel rozšířený fenomén dnešní doby. Málo spíme, neúměrně dlouhá práce nás vyčerpává psychicky i fyzicky. Naštěstí na to ještě stále ve většině případů funguje běh. Někdy je lepší raději si trochu více odpočinout (určitě třeba před nadcházejícím závodem) než věci příliš lámat přes koleno. Někdy by ale mohl zvítězit náš vnitřní líný prasopes – a to rozhodně nedopustíme! Takže, jak poznat, o jaký případ se zrovna jedná? Dobrá rada nad zlato: Dejte tomu 10 až 15 minut běhu, pokud po tuto dobu v sobě nenajdete radost z pohybu, nezačnete se cítit lépe a osvěženi, raději trénink vynechte.

Moderní život přináší v podstatě každý den stres fyzický, psychický i sociální. A běh je jeho dobrým uvolňovačem. Někdy už je ovšem organismus pod takovým tlakem, že už větší zátěž nesnese bez následků. Odhadnout tuto hranici je někdy téměř nerozlousknutelným oříškem. Příliš mnoho stresu nás může demotivovat a zkazit celý trénink či závod. Pokud před sebou máte těžší trénink, zkuste začít podle plánu. Pokud tělesné motory po chvilce nenaskočí a vy se po trati budete stále jen ploužit, raději zvažte, zda nebude lepší se jen v klidu, bez řešení času a rychlosti proklusnout, či se odebrat na lůžko nebo na relax třeba do vířivky.