Článek
Vaše organizace Iron Time cipovacasomira.cz pořádá běžecké závody. Jak časově náročné je připravit menší akci pro 50 až 100 běžců?
Přibližně 200 hodin čisté práce. Začíná se přípravou trati, promýšlením alternativ, změřením. Požádání majitelů cest a pozemků o svolení. Najít termín, aby se závod nekřížil s podobnou akcí v regionu. Ohlášení sportovní akce obecnímu (městskému) úřadu. Sehnat sponzory, zajistit občerstvení. Propagovat závod na internetu, sociálních sítích. Dále tu jsou termínovky, tiskové zprávy. Zajistit registrační formulář a výsledkový systém. Uspořádat závod, organizovat dobrovolníky. Publikovat výsledky, fotografie, videa. A pak už jen užívat výsledků své práce a číst si ohlasy závodníků.
Který největší a koordinačně nejtěžší závod, jste pořádali
B:Group Havlíčkobrodský půlmaratón pro 250 závodníků.
Můžete blíže vyčíslit, kolik stojí příprava závodu?
Snažíme se organizovat menší neziskové regionální závody, u kterých není třeba pronajímat zázemí a prostranství za komerční nájmy. Snažíme se vždy kontaktovat regionální dodavatele služeb, udržet závod lokální. Místní firmy své služby často nabídnou zdarma nebo za sníženou cenu výměnou za jejich propagaci. Jsou hrdé, že mohou podpořit regionální závod.
A co účast záchranných složek - zdravotníci, policie, hasiči. Bez nich se patrně nelze obejít, ne?
Pro běžecký závod s malým počtem účastníků máme vlastní dobrovolníky, kteří dokážou poskytnout první pomoc, ošetřit například odřená kolena. Při zásadnějším závodu je samozřejmostí přítomnost posádky zdravotnické služby. Spolupráce s policií, republikovou i městskou, je vždy předmětem osobní, korektní a přiměřené dohody. Policie nám nikdy pomoc neodmítla se zajištěním bezpečnosti na důležitých či rizikových místech. Například pokud se trať křížila s frekventovanými silnicemi.
A ještě nám zbývají hasiči...
Především u těch místních, dobrovolných je pomoc naprosto nedocenitelná. Mít přátele v jejich řadách znamená posunout malý rodinný závod o laťku výš, protože mohou poskytnout elektrocentrálu, dokážou poskytnout první pomoc, zorganizovat stavbu zázemí.
Možná se pletu, ale bez různých povolení se patrně nehnete vpřed. Jaká je spolupráce s úřady?
Například víme, že část trasy povede po soukromé cestě. Vždy tedy kontaktujeme majitele a slušně ho požádáme. Zatím se nám nestalo, že by nám někdo nevyšel vstříc. Je to obvykle naopak. Jsou rádi, že se takzvaně "něco děje", obzvlášť na menším městě.
A co třeba uzavření silnic?
Uspořádat závod na plně uzavřené veřejné komunikaci znamená vždy komunikaci s obcí a policií. Navržení dopravního projektu a pronájem adekvátního dopravního značení.
Z vašich zkušeností, jaké jsou největší problémy, které se stále opakují?
Problémy jsou od toho, abychom našli řešení (smích). Veskrze logistické, pokud vynásobíte počet účastníků závodu průměrným množstvím vypité vody a snědených banánů. V případě delších závodů to je třeba spotřeba ochlazovacích houbiček, energetických gelů.
Kolik členů má obvykle pořadatelský tým?
Pořadatelský tým se skládá vždy z ředitele závodu (řídí, radí, organizuje, usměrňuje), časoměřičů (obsluhují výsledkový systém) a rozhodčích (dodržení pravidel), traťových komisařů (bezpečnost závodníků a diváků). Jejich počty jsou obvykle úměrné počtu účastníků. Pro závod do sta startujících a s nenáročnou tratí.
Způsobují problémy i samotní běžci?
Dávno jsme vzdali ideu, že by běžec před závodem poslouchal pokyny organizátorů. Všechny informace musejí být srozumitelné a předané na webových stránkách závodu s velkým předstihem. V adrenalinu předstartovní přípravy už závodníci mají přepnuto na soutěžní režim a nevnímají.
A co dochvilnost na startu?
S tou také soupeříme. Pokud má prezentace skončit v 9:30, není možné, aby v 9:55 dorazil závodník s tím, že chce ještě závodit. Pokud se ho ředitel závodu snaží ještě do závodu dostat, zpozdí tak start všem ostatním.
A co běžec a zdravotní rizika, jak lze tohle uhlídat?
Každému, kdo běhá, radíme, aby velmi pečlivě zvážil svůj zdravotní stav. Organizováním závodu nepřebírá organizátor odpovědnost za zdravotní stav závodníka. Každý si musí být vědom svých omezení, každý si musí nastavit své tempo, svůj pitný a stravovací režim. Ne vždy se tímto závodníci řídí a lehkomyslně to jdou zkusit, třeba i bez přípravy. U krátkého závodu do 10 kilometrů se nemusí nic stát. U půlmaratónu nebo maratónu už může stát taková příprava (nepříprava) závodníka život.
Každý závod má svoji délku, s jakou přesností ji lze naměřit?
Naprosto přesně měří trať certifikovaný měřič atletické asociace. V zásadě má přesně změřený obvod svého jízdního kola, projekt tratě s vyznačenými zatáčkami a tuto trať vyměří pomocí bicyklu. Menší rodinné závody, které neaspirují na účast v mistrovských pohárech, se spokojí s GPS měřením.
S jakou přesností měříte čas?
Čas je možné měřit čipem až na setiny sekundy. Kvůli nepřesnosti v rádiové technologii je vhodné doplnit systém o vizuální snímání cíle (fotoaparát, videokamera) pro vyřešení případných protestů. Kromě přesnosti času je také důležité, aby závodník měl časoměrný čip na sobě, aby si ho například nenechal v batohu. Kdo nemá čip, nemá čas.
Máte nějaký zážitek, na který si vždy vzpomenete, či je pro vás postrachem?
Máme několik krásných zkušeností s kaziči traťového značení. Kolik si dá český člověk práce s tím, aby smazal vápnem vyznačené šipky, vyznačil svým vápnem šipky nové, převázal několik fáborů a závodníky svedl z cesty, je naprosto neskutečné. V závodech se to nestává zdaleka jen nám. Proto musí trať zcela nezbytně zkontrolovat komisař obeznámený s jejím průběhem (kdyby trať neznal, mohl by zabloudit sám) a následky činnosti škodičů eliminovat a obnovit řádné značení.
