Článek
Jeho přístup je, alespoň z toho filozofického hlediska, velmi kontroverzní. Živil se manuální prací a sám sebe dodnes označuje za ztroskotance. „V běžném životě jsem mezi poraženými. Narodil jsem se chudý. A chudý jsem i dnes. Závodím proto, abych se pomstil," přiznává Marco Olmo zcela nepokrytě.
Šedesátník to natírá všem
Právě je srpen roku 2007, když francouzské městečko Chamonix zažívá něco, co historie skvěle obsazovaného Ultra-Trail du Mont-Blanc ještě nepamatuje. Právě tu někdo poprvé ve dvanáctileté historii celého závodu vyhrává podruhé za sebou. Jeden zatrpklý italský stařík! Tenkrát se skoro šedesátiletý Marco Olmo svěřuje novinářům: „Všechna moje vítězství mají hořkou příchuť. Pokaždé když vyhrajete, víte, že tentokrát je to naposled."
Marcovo dětství je drsné. Jako dítě chudých rodičů na severovýchodě Itálie musí doslova neustále bojovat o přežití. První oficiální zaměstnání je tupé a dlouhé vysedávání za volantem kamiónu. Zmírá zaživa. Ve svých 27 letech pro sebe Marco objevuje běh. Je mu únikem a ventilem. O deset let později, když je mu 37 let, se stává vegetariánem. Chce si zlepšit zdraví, ale brzy se přidává i filozofický pohled. Je přesvědčen, že vegetariánství může vyřešit mnoho světových tragédií v souvislosti s hladomorem.
Běžecký hattrick
V padesáti letech vítězí na maratónu skrz libyjskou poušť a po následující dva roky svůj triumf opakuje. „Nejtěžší závod planety", šestidenní, zhruba 250 kilometrů dlouhý ultraběh Marathon des Sables zvládne ve svých 51 letech jako třetí v celkovém pořadí. Jeho největší vítězství však přichází roku 2006, kdy obhajuje zlato na více jak 160kilometrovém UTMB z předchozího roku a stává se tak pravděpodobně neporazitelným šampiónem ‒ nejstarším vítězem závodu a prvním, komu se podařilo vyhrát dvakrát za sebou.
Ani letos Marco Olmo ještě zdaleka neztrácí formu a například na Marathon des Sables končí na 16. místě v celkovém pořadí. Zdá se, že tento vitální, i když trochu zamračený italský důchodce dokáže utíkat rychleji, než tikají jeho biologické hodiny.