Článek
Pravidlo 1: Pečlivě volte barvy
Člověk prý sice nejde na molo módní přehlídky, zároveň by však neměl vypadat jako ovocný nanuk.
O tom, co si na trénink zrovna vezmu na sebe, nerozhoduji já, ale počasí a funkčnost jednotlivých oděvních součástek. A taky koš na prádlo. Je-li něco v koši, už to nelze použít, ať to s něčím ladí, nebo ne. Když venku mrzne, narazím si na hlavu teplou čepici bez ohledu na to, jak se její barva líbí třeba použitým rukavicím. Jsem ze skromného rodu, a tak mi budete jistě věřit, že doma nemám devatero různých rukavic, čepic, šátků, bund a podobně. Mým heslem je: Musí to fungovat, barvy jsou pro slečinky!
Pravidlo 2: Zbavte se lycry
Běžecký gentleman prý upnuté oděvní součástky raději věnuje cyklistům. Správný běžec prý přenechává také něco imaginaci lidí v okolí.
Byl jsem mile překvapen, když jsem si na první závody v Anglii vzal své oblíbené elasťáky s potiskem snad newyorských mrakodrapů, a slýchal chválu „Nice tights!" na každém kroku. Jistě, člověk zaznamená lehký závan ironie těch hlasů, ale to je jejich problém. Opravdoví přátelé z Británie mi na příští závody zakoupili elasťáky s potiskem Union Jacka. S radostí jsem je přijal ‒ a pochvaly byly o to výraznější.
Ne, nejsem nestyda, transvestita ani transkontinentalista. Mé elasťáky jsou ušity tak, aby bylo troše té představivosti přeci jen učiněno zadost. Ale pokud všichni světoví producenti běžeckého vybavení něco takového vyrábějí, nemůžete se pak divit, že to někdo také skutečně nosí.
Pravidlo 3: Žádné brýle, pokud to není potřeba
Dle britského rádce není akceptovatelné nošení brýlí, pokud vám slunce nezáří přímo do vašich nestoudných očí.
No dobře. A teď to do očí řekněte Bonovi z U2! Do těch jeho očí za absolutně zbytečnými slunečními brýlemi. Nebo nedej bože, aby přišly nějaké mraky. To si pak budu každých pět minut snímat své Okuly z Nýrska a poběžím si je dát domů na poličku. Nebo si je mám dát do té malé kapsičky na elasťácích, kde už mám klíče? A kdo mi pak za ty poškrábané koupí nové? Britský rádce asi sotva. Nechám si je prostě na očích. Stejně tak si je tam nechám, když sice nebude svítit slunce, ale silný protivítr bude unášet množství řezavého islandského sopečného popela.
Pravidlo 4: Některé kraťasy jsou příliš krátké
Tady asi autor naráží na kraťoučké běžecké trenýrky odhalující téměř vše a doporučuje kraťasy alespoň do půlky stehen. No, osobně trenýrečky nepoužívám. Nikoli však z důvodů, že by se nad mým outfitem mohl pohoršovat nějaký britský elegán, ale proto, že je mi dobře známa jejich schopnost odřít některá choulostivá místa do krve. Ale proti gustu žádný dišputát. Někoho třeba nedřou, někomu to vyhovuje. No a co? V běžeckých obchodech jsou běžně k dostání. No neběhejte v tom, že?
Pravidlo 5: Zářivé boty hoďte do koše
Není prý slušné, když pozornost okolí přitahují vaše boty.Prosím vás, co je na tom neslušného? Dívky přitahují pozornost dekolty, muži třeba kolty, pěstěným knírem, elegantním Bentleyem nebo právě slušivými zářivými botkami. Už vidím, jak pro vás píšu třeba test bot Puma Ignite PWRWARM složený z jediné věty: „Hodil jsem je do koše." To by se vám líbilo?! V zářivosti výrazné tak, že jsou boty vidět i za rohem, naopak spatřuji velkou výhodu ‒ jste lépe vidět, děláte něco pro svou pasivní bezpečnost, jste výraznější na silnicích či cestách, řidiči si vás lépe všimnou.
A na závěr
Zlaté pravidlo českého burana:
Běháš pro radost. Vybírej si takové oblečení, které je ti pohodlné, neškrábe a nepřekáží. Na barvy to neběhá. Módní trendy, piplání s barvičkami a podobné výstřelky přenech dívkám. Ty jsi muž. Hýčkej si každou molekulu testosteronu. Nikdy nevíš, kdy ho budeš potřebovat.
