Hlavní obsah

Jeho závislost dosáhla hranic lidského chápání. Léčit se ale nechce!

Chuck Engle je normální závislák. Pokud se tedy závislost na maratónech dá řadit mezi normální, běžné závislosti. Za rok naběhá přes padesát maratónů, tedy v podstatě každý víkend jeden. To by nebylo až tak úžasné a zajímavé, kdyby každý z těch maratónů neuběhl v čase, o němž se velké většině z nás ani nezdá. Je prvním Američanem v počtu vítězství v maratónech, druhým na celém světě. Spojuje kvantitu s kvalitou a jde mu to výjimečně dobře.

Foto: facebook C. Engleho

Chuck Engle je zvyklý dávat do svých maratónů všechno.

Článek

Chuck Engle běhá ale hlavně pro radost. Říká o sobě, že je sice soutěživý typ, ale jeho cílem je především běhat co možná nejvíce, a nikoli co možná nejvíce závodů vyhrát. Reaguje tak na kritiku některých běžců, že si vybírá především regionální, méně významné, a tudíž ne tak špičkově obsazené závody. A to se mu to pak prý vyhrává!

No, my bychom si třeba mohli myslet, že nikdo nikomu nebrání takové závody si také vybírat a vítězit v nich. A že má-li někdo jiný takové ambice, nechť tak rozhodně s radostí činí, že? Engle běhá i Boston či Chicago (maratóny z tzv. Bix Six, Velké šestky ‒ šesti největších a nejvýznamnějších maratónů světa), ale jak sám přiznává, lákají ho spíše menší, komornější závody s velkou dávkou osobitosti.

Napoprvé loser i vítěz

Poprvé si zkusil Tupelo Marathon v roce 2000. Jako naprostý nováček prostě přišel, postavil se na start a pak vyrazil jako blesk. Samozřejmě přepálil začátek a s vycházejícím sluncem trpěl stále více jako zvíře. Jeho rychlost se kilometr po kilometru rapidně snižovala. I tak dokončil. V rekordu tratě, za 2:34 hodiny.

Už v roce 2006 se rozhodl uběhnout alespoň 50 maratónů během jediného roku. A jelikož mu to šlo dobře, přidal si další výzvu ‒ všechny musí dokončit pod 3:00 hodiny. On sám k tomu poznamenává, že zajištění logistiky této výzvy, dostat se včas na správná místa, stihnout včas registrace a vyzvedávání startovních čísel bylo mnohdy náročnější než samotné běhání. Šťastný to běžec, říkáme my! Nicméně mezi třemi závody musí kupříkladu překonat přes 7000 kilometrů letecky a 2200 v autě, aby uběhl „jen" necelých 127 kilometrů.

Co víkend, to maratón

V roce 2009 absolvoval 52 maratónů. A ačkoli během jednoho závodu bojoval se zraněním a doploužil se do cíle v čase 4:43, celkový průměr měl přesto úctyhodných 2:47 hodiny na jeden maratón. Nyní se více zaměřuje na kvalitu a opouští kvantitu. Chce prostě vyzkoušet, jak rychlý může být. Už teď ale Chucka Engleho nemůžeme v žádném případě řadit mezi hlemýždě.

Engle má sice tréninkové plány, není však jejich otrokem. Když zrovna nedokáže pociťovat tu správnou radost z běhu, jde si zajezdit na kole. Nahrazuje prostě běh kolem v poměru 1:3. A jak vlastně vypadá jeho typický tréninkový týden?

PONDĚLÍRáno: 11-16 km v pohodlném tempu a plyometrická cvičení. Večer: důkladný strečink.
ÚTERÝOdpoledne: Delší běh prokládaný rychlými úseky.
STŘEDARáno: Pomalý běh na 16 km. Večer: Dalších 16 km v pomalém tempu.
ČTVRTEKVolno, nebo plavání či kolo.
PÁTEK8-11 km ve střední intenzitě, pokud jsou o víkendu závody. Pokud nejsou, běh je o něco delší, prokládaný rychlými úseky s vysokou intenzitou.
SOBOTACesta na závody.
NEDĚLEZpravidla závody ‒ maratón. Na rozklusání 3-4 km, 2 km po závodě výklus.
Související témata: