Článek
Před pár dny uběhl půlmaratón, přitom nepoužil protézu, na 21 kilometrů se vydal s berlemi. O nohu přišel, když měl sedm roků, jeho kosti napadla rakovina. „Vždycky jsem se snažil dokázat, že mohu," vzpomíná na své dětství.
I přes nepřízeň osudu jezdil jako dítě na kole, šlapal i s jednou nohou. Hrál basketbal, poskakoval kolem příjezdové cesty na jedné noze, zkusil i fotbal. „Rodiče mě do ničeho netlačili. Dělal jsem si úpravy sám," říká o náhradní noze.
Do dvaceti let nosil každodenní protézu, pak ale řekl ne, skončil se skrýváním umělé nohy pod kalhotami a sáhl po berlích.
Rozpaky v dětství
„Řekl jsem si, to je více než osina v zadku. Nosím to pro sebe nebo to je kosmetická záležitost? Jako dítě jsem byl více rozpačitý ohledně toho, jak vypadáte. Chcete vypadat jako všichni ostatní," přiznává Chloupek, který pracuje jako ředitel National Institute of Health.
Téměř před čtvrtstoletím se rozhodl, že bude běhat. Stačila mu jedna bota. Od svých třiceti let běhá pět a deset kilometrů. Jeho žena Jenn ho následovala a začala také běhat.
Před dvěma lety běžel první maratón na Virginia Beach. „Myslel jsem, že bude jeden a hotovo," řekl. Spletl se.
Přítel mu řekl, že může mít rychlejší čas, aby se kvalifikoval na bostonský maratón pro divizi se sníženou pohyblivostí. V minulém roce běžel a dal čas 5:25, nejrychlejší půlku má za 2:25.
Paže jsou jeho nohy
S manželkou běhají společně často. Jenn na dvou nohách, Larry s berlemi. „Hej, brácho, myslíme na tebe," řekl mu jeden člověk při závodu. „Pokračuj, pokračuj. Jsi naše inspirace," slyší často.
„Dokázal jsem si, že to zvládnu bez ohledu na svojí situaci, snažím se dokázat ostatním, že oni mohou taky," není zahořklý běžec, který potřebuje k běhání jednu zdravou nohu a dvě berle. Jako nohy má své ruce, bicepsy. „Paže jsou mé nohy, cvičím je třikrát týdně."
