Článek
Můžete se tomu smát, usmívat se, ale zdraví je nejvíc. Bez něj vám jsou peníze v naducaném polštáři k ničemu. „Byl jsem diagnostikován druhým stupněm diabetu, když mé první dítě mělo jeden rok. Váha v koupelně mi ukázala, že takové číslo nezná. Můj zdravotní stav se zhoršoval a já nebyl schopen dosáhnout na životní pojistku. Proto jsem se rozhodl pro změnu," popisuje svůj příběh Hernandez, který žije v Texasu.
Každá změna bolí, ale bez ní se nikam nepohnete. Věděl to i tento táta od tří dětí. A začal pěkně zostra. Žádné opatrné vpřed, ale pořádně zabrat. Jako mašina, která si razí cestu ke svému cíli. Přitom byste to do něj neřekli, Hernandez je povoláním včelař.
„Do posilovny jsem chodil pětkrát až šestkrát týdně na nejméně hodinu a půl. Měl jsem trénink rozdělený na dvě poloviny. Jedna část těžký a silový trénink, druhá pětačtyřicet minut běhu a chůze. Držel jsem si vysokou intenzitu, abych se si byl jist, že makám, a odešel z posilovny vyčerpaný. Pokud by ze mě na konci nekapal pot, nebyl bych šťastný," říká.
Děti jako motivace
Sedmatřicetiletý táta se kousnul, chtěl změnu, makal, ale do vysněné stanice měl stále daleko. Jako když jste na běžeckém oválu a blížíte se teprve do první zatáčky. Cíl v nedohlednu, ale vy ho máte v hlavě. Tam běží ten hlavní film. „Hledal jsem motivaci u svých dětí, ony pro mě byly vzorem. Jak jsem dělal pokroky, všiml jsem si, že i lidé okolo mne se mění, viděli, že se to vyplatí," vzpomíná pro server Runner's World muž ze San Marcos, pro kterého je pravidelný pohyb už rutina, kterou vyhledává. Ví, že pomáhá.
„Jít ven a být s úžasnými lidmi, to mě baví. Dělám věci, které jsem si myslel, že už dělat nebudu. Porazit nemoc bylo obrovské. Zahodil jsem inzulin, to byl velmi uspokojující pocit," přiznává Hernandez, který začal na 160 kilech, nyní je na 105 a jeho metou je mít lehce nad 80 kilogramů. Tedy polovina člověka pryč.
Přitom nepoužívá žádná tajemství, která by lidé naznali. Prostě dokáže makat a stravovat se, jak je potřeba. „Spoléhám se na svoji motivaci. Dělám, co mě baví. Vím, že je to nutné, je to jako když si každý den čistíte zuby. Musíte být k sobě upřímní," připomíná Hernandez. Žádné lhaní si do kapsy.
Šest hodin běhání v sobotu
Přejídání, fast foody, nezdravá jídla - konec. "Jednalo se o pomalý proces, protože jsem byl na jídle závislý. Začal jsem jíst hodně potravin rostlinného původu. Nejsem vegetarián, ale snažím se jíst málo masa," přibližuje své pochody muž, který má jasný cíl.
„Několikadenní běh s přáteli. Nedávno jsem se dostal k ultramaratónům, takže tam se teď mé výkony otáčí. Pondělí: hodina a trénink nohou. Úterý: 30 - 45 minut silového tréninku a až 15 mil běhu. Středa: stejný trénink, ale jen 5 - 8 mil běhu. V sobotu běhám pět až šest hodin, v neděli tři až čtyři hodiny," popisuje Hernandez své dávky, které by při váze 160 kilogramů nikdy nezvládl.
„Můj dlouhodobý cíl je zažít běžecké dobrodružství s přáteli, být zdravý a pokračovat v tom, co dělám teď. Chci také pomoci lidem dosáhnout jejich cílů v oblasti zdraví a užívat si běhání."
Není to snadné?
