Článek
Jen dva roky chybí Georgi Etzweilerovi do stovky. To mu ale neubírá nic na smyslu pro humor, ani na bojovném duchu. Třikrát týdně chodí do posilovny a jeho dva trenéři jej doprovázeli i na náročných běžeckých závodech. Ačkoli trasa na Mount Washington vede celá do kopce, Geroge se nezastavoval, aby se vydýchal. Dopřál si pouze jednu krátkou pauzu na občerstvení čajem a limonádou, sportovní nápoje mu nedělají dobře na žaludek. Trať závodu svého nejstaršího účastníka nešetřila. Kromě velkého stoupání na něj čekal i vítr o rychlosti až 64 km/h.
Když jej doprovázel vnuk Bob, měl starost, zda dědečkovi nic nechybí. „Zapomněl jsi mi vzít invalidní vozík!" snažil se křepký stařík překřičet skučení větru. Vedle smyslu pro humor nechybí Georgi Etzweilerovi ani výdrž a sportovní zapálení. Trať nakonec zdolal v čase 4:04:48 hodin, přičemž si při průběhu cílem vysloužil dlouhotrvající potlesk vestoje. Zároveň kmet dokázal, že se i ve svém věku dokáže zlepšovat a vítězit nad svým mladším já, když svůj loňský čas vylepšil o jednu minutu.
V cíli mu pořadatelé zavěsili na krk nejen obligátní účastnickou medaili pro každého dokončivšího, ale také medaili za první místo v kategorii a další medaili za první místo v divizi Masters za nejlepší čas přepočítaný s věkovým koeficientem. V kategorii 90 + zůstal George sám. Místo bujaré oslavy si šel prastarý vytrvalec na chvíli zdřímnout, aby následující dny strávil se svou rodinou chozením po horách New Hampshiru.