Článek
Bylo to normální pondělí, které se zjeví pravidelně každých sedm dní. Jenže v Bombaji, kde žije více než 13 miliónů obyvatel, se odehrál jeden nevšední příběh. Otec Mangesh měl svoji práci, věnoval se roztrhaným botám, které dával dohromady pro zákazníky. Když je spravil, vyleštil, přiložil ruce k dalším. Jeho dcera v ten samý čas zápolila na trati tři tisíce metrů. On tam nebyl, neviděl ji, litoval, ale úsměv po závodě na jeho tváři prozrazoval, že je pyšný na svoji dceru.
„Věděl jsem, že reprezentuje svoji školu na atletickém mítinku. Chtěl jsem jít, ale nemohl jsem, protože obživa pro moji rodinu je důležitější než se dívat na běhání," řekl pro ndtv.com šestačtyřicetiletý otec, který si nemůže dovolit zavřít svůj obchod ani na jeden den. Živí rodinu a vydělává v přepočtu mezi 1000 až 3700 korunami za měsíc.
„I když vydělám málo, dávám oběma svým dcerám na vzdělání. Má starší sedmnáctiletá dcera Mayuri studuje informační technologie, moje žena je často nemocná a Sayali mě učinila dnes velmi hrdým," vrátil se k malé sportovkyni povznesený otec, kterému na obličeji hrál široký úsměv.
Trénuje na blátě, trať byla tvrdá
Úspěšná dcera uběhla tři kilometry za 12:27:8 minuty a porazila o pětatřicet sekund obhájkyni titulu, která přitom byla o dva roky starší. Mladší, bosa, přesto vítězná. „Můj otec si nemůže dovolit mi koupit boty, takže jsem zvyklá trénovat naboso," přiznala mladá školačka.
Závod, který se uskutečnil na umělém povrchu, byl pro ni bolestivou výzvou. „Já trénuji na blátě, běhat na tomto drsném povrhu je pro mě velmi tvrdé. K tomu byla trať velmi horká, protože závody se konaly kolem poledne. Byla jsem dehydratovaná, nečekala jsem, že získám medaili, mým cílem bylo prostě závod dokončit. Pokud bych měla boty, určitě by mi pomohly běžet rychleji," rozpovídala se šťastná vítězka.
„Povídala mi o svém zlatu, ale já jí nemohu dát drahý dárek. Vezmu jí domů její oblíbenou čokoládu," slíbil otec, který se zase vrátil k černým botám a v hlavě neměl pro jednou jen ševcovské kopyto, šídlo a verpánek.
