Článek
Čertovskej ultratrail: Požehnal snad závodu sám Belzebub?
Čertovskej ultratrail: Čerti kam se podíváš.
Čertovskej ultratrail: Radost z trati byla vskutku čertovská.
Čertovskej ultratrail: V cíli se snad ženili všichni čerti.
Na hradě Houska se kolem osmé ráno začalo sjíždět čím dál více čertů a čertic a zanedlouho autobus ze zázemí závodu v Hamru na Jezeře přivezl asi polovinu startujících. U této pověstmi opředené brány do pekel se totiž chystal start náročného ultra závodu na přímo pekelnou vzdálenost ‒ tedy rovných 66,6 km.
Všechny běžecké kategorie odstartovaly hromadně v 8:30. Jak smrtelníci muži a ženy, tak čerti a čertice (rozuměj běžci s čertovskými doplňky) se vydaly lehkým klesáním vstříc prvním kilometrům.
Trať jako taková nebyla žádné peříčko ‒ to ostatně ani pekelníci rádi nemají, a tak převýšení kolem 1200 metrů bylo více než pěkně pikantním kořením dne. Peříčko nebyl ani terén, kdy účastníci pekelné akce okusili snad všechny druhy terénů: od měkkého mechu přes písčité cesty, polňačky, louky, paseky a lesní stezičky až po náročné kamenité cesty v prudkých kopcích. Popadané stromy v roklích perfektně prověřily připravenost závodníků již na prvních kilometrech.
Pekelný ráj to napohled!
Někdo by si mohl myslet, že ke značení trati bylo použito žlutých sirných kamenů, kterých jsou pekla plná, ale pravda je taková, že organizátoři využili zčásti zavedené turistické trasy a zčásti své vlastní fáborkové značení. Nepřehledných úseků nebylo mnoho, přesto všichni smrtelníci i pekelníci museli dávat dobrý pozor, aby nezabloudili a zbytečně si již tak dlouhou trasu neprodlužovali. O to ostatně nikdo ani nestál, neboť každičký krok v tomto horkém dni se zdál náročnější než kdy jindy. Slunce na nekonečných lukách pomalu vysávalo vitalitu z každého bez výjimky a dehydratace se tak stala největším strašákem každého z nás.
Na boj s peklem naštěstí bylo sesláno několik andělů na občerstvovačkách. Stanice byly perfektně připravené a plné chladných nápojů, koly, ionťáků, banánů a dalšího jídla. Poskytovaly tak ultramaratoncům alespoň malý kousek ráje na území pekla. Každá ze čtyř zastávek se stala vzývaným bodem a svatyní klidu a odpočinku na pár cenných momentů.
Lucifer cení tesáky
Při takto dlouhých bězích samozřejmě běžce může potkat mnoho nemilých situací, do kterých se může více či méně dostat náhodou i vlastním přičiněním. Eliminovat krize jde dobrou přípravou a vhodným výběrem vyzkoušených věcí. Na co se však připravit nejde, jsou náročné výstupy. V našem závodě se to týkalo hlavně dvou Luciferových tesáků ‒ kopců Bezdězu a Ralsko. Druhý jmenovaný byl obzvláště výživný, neboť sluncem bičovaným běžcům se postavil do cesty na necelém 50. kilometru, kdy už toho každý měl plné zuby. Chvílemi jsme se prudkým kopcem sápali po všech čtyřech, mezi kořeny a kameny: nohu před nohu, přenést váhu a zabrat. Čím silnější bylo pálení stehen a lýtek, tím hlasitěji jako by byl slyšel smích rarachů schovaných za každým pařezem.
Po posledním zdolaném vrchu a označením kartičky čekal na všechny jen velmi krátký sběh do Hamru na Jezeře, kde si už všichni mohli užít zasloužený odpočinek v zázemí cíle.
Nejrychlejší smrtelník zdolal trať za 6 hodin, 23 minut, tedy přesně o 102 minut rychleji, než první rohatý pekelník.
