Článek
Jednatřicetiletá Viellehnerová se už jako profesionální „železná žena" těšila na jedno z dalších soustředění v Itálii: „Deset dní tréninku se spoustou sluníčka, výškových metrů a krásných kilometrů..." napsala nedávno na svém blogu. To ještě netušila, že jeden z těchto kilometrů ji bude stát to nejcennější, totiž život.
Při tréninkové vyjížďce na kole v prudce stoupajících serpentinách Julii začalo předjíždět nákladní auto. Jeho řidič ale špatně odhadl situaci, protijedoucí auto se blížilo rychleji, než předpokládal, a tak se vrátil zpět do svého pruhu, aniž by zcela dokončil předjížděcí manévr. Cyklistku ve vysoké rychlosti doslova sestřelil ze silnice. Viellehnerová utrpěla mnohačetné fraktury a vnitřní zranění. Aby zmírnili její utrpení, uvedli ji lékaři do umělého spánku. Celé noci strávil u nemocničního lůžka její partner a její matka. Po sedmi dnech Julia svým zraněním podlehla.
Vztah s matkou měla ironmanka velmi těsný. Viellehnerová si jasně uvědomovala, že se může naplno věnovat sportu právě proto, že „žije doma a živí ji máma", jak to sama závodnice formulovala. Až do nedávna pro ni nebylo možné živit se pouze sportem. Pracovala tak navíc s postiženými lidmi, kde příliš mnoho peněz také nevydělávala. Vše se teď mělo změnit.
Už tak blízký vztah s matkou se ještě prohloubil po první rodinné tragédii v roce 2014. Juliin otec a bratr, s nímž trénovala na své první triumfy, beze stopy zmizeli v horách Nového Zélandu. Vypravili se na Mount Cook a už se nikdy nevrátili. Dodnes nikdo neví, co se přihodilo. Všechny pátrací akce vyšly na prázdno a ani těla obou mužů se dodnes nenašla.
Poslední Juliina slova před závody zpravidla bývala: Uvidíme se v cíli! „Její poslední dny byly tvrdé a dlouhé. Julia bojovala až do konce a nyní dosáhla cíle..." stojí na jejím oficiálním facebookovém profilu.
