Článek
Haile Gebrselassie v akci.
Gebrselassie ohlásil konec už před pěti lety. Končí podle vás teď už definitivně?
Ano, teď určitě. Jsou věci, které Evropani a mnohdy ani organizátoři nevědí. On uvádí, že je ročník 1973, což není pravda. Já jsem ročník 1971 a viděl jsem ho poprvé běhat u nás v roce 1991, kdy přijel do hlavního města. A byl mnohem starší než já, my na něj koukali skoro jako děti. To vám potvrdí každý Etiopan, že mu v žádném případě není 42 let, jsem si jistý, že minimálně 48. Spolužáci, kteří s ním studovali, mají vnoučata. K padesáti mu bude.
To tedy ještě vydržel závodit do pozdního věku…
Má velký byznys, je u nás uváděn jako třetí nejbohatší mezi sto milióny obyvatel. Zaměstnává spoustu lidí, ty cesty do Rakouska, Asie, Ameriky byly pro něj i velká reklama. Podle mě měl končit někdy před šesti sedmi lety, teď končil desítkou za třicet minut… Už vloni, kdy měl v Londýně dělat placeného vodiče maratónu, musel odstoupit po 15 kilometrech, protože už na to neměl. Výkonnost šla dolů a už zjistil, že to nejde.
Jak podle vás dochází k tomu, že je u atletů uváděn jiný věk než skutečný?
Vzpomeňte na mistrovství světa v Tegu v roce 2011, na desítce porazil Faraha ve finiši Ibraham Jeilan. Ten uvádí, že mu je teď 25 let. Ale všichni říkají, že mu je čtyřicet. Můžete se splést o pár let, ale těžko o patnáct… Taky je teď hodně zraněný a už nemá takové výkony.
U Gebrselassieho je to tedy podobné?
U nás to není jako tady, rodný list mají jen ti, co se narodili v nemocnici, což je maximálně patnáct procent lidí. Jinak maminky rodí doma, stát nemá přehled, kdy se někdo narodí, není žádná statistika. V Česku se ani nemusí dělat sčítání lidu, je tu matrika. Ale v Etiopii i jinde v Africe se dělat musí. Já jsem na střední ve třeťáku jel 500 kilometrů a tam jsme sčítali lidi.
Jak se tedy dospěje k věku atleta?
Haile přijel do hlavního města, šel do klubu a běhal. Sehnali mu závod v zahraničí, že pojede reprezentovat. Atletický svaz pak atleta vezme na úřad pro pas, úřednice se ptá, kdy se narodil. Buď to ví, nebo si to myslí a ten údaj se napíše. Většina lidí má data vymyšlená, pak vznikají i aféry fotbalistů, kdy mezi juniory běhá třicetiletý chlap. Bohužel, to je Afrika.
Gebrselassie si své renomé ale nezískal jen během, je i schopným podnikatelem.
Začal běhat, když došlo ke změně garnitury. Byli tam komunisti, prohráli a utekli, přišla vláda povstalců. V té době byl skoro jediný na takové úrovni u nás, teď jich je víc. Pracoval s holandským manažerem Hermensem, měl i štěstí a pochopitelně musel mít přirozenou inteligenci. S většinou afrických běžců můžete dělat, co chcete, ale s ním ne.
Čekáte, že se vrhne i na politiku? Třeba že by z něj byl etiopský prezident…
U nás je to kmenová záležitost. Jak vstoupí do politiky, je to začátek konce jeho renomé i byznysu. Kdybych mu měl radit, tak ať do politiky nechodí. Předseda vlády, který už zemřel, o něm říkal, že stát se spravuje hlavou, ne nohama. Nevím, co by dokázal, prezident je spíš symbolická funkce.
Mezi lidmi se ale jistě těší velké popularitě.
Není to jednoznačné. Když čtete stránky v našem jazyce nebo se bavíte s Etiopany, mají ho trochu za lakomého. Má strašně velký majetek, ale pro chudé nikdy nic nedělal. Má spoustu hotelů a říká se, že když před nimi spí u zdi maminka se čtyřmi dětmi, nekoupí jí ani chleba. Hodně lidí si myslí, že by s takovým majetkem měl vybudovat školu, dělat charitu… Ale on prý říká otevřeně, že k tomu majetku nepřišel jen tak, tak ho nikomu jen tak nedá.
