Článek
Pod palmami probíháte také historií.
95 % trasy vede po mořském pobřeží. O panoramata je postaráno.
Ještě s medailí na krku se nořím do moře.
Den před samotným závodem vypisují organizátoři Breakfast Run, tedy jakýsi „Snídaňový běh" (nebo možná „Běh místo snídaně"). Ze zvědavosti se hlásím taky. Přeci jen bude dobré poznat kousek zítřejší trasy a pokochat se krásami města Nice. Ano, to je to město na Azurovém pobřeží, kam se sjíždí společenská i jiná smetánka ve svých maserati a jachtách o rozloze šesti fotbalových hřišť.
Tentokrát to ale nebude nikomu nic platné. Trasa mezi Nice a Cannes, pořadatelským městem světoznámého Mezinárodního filmového festivalu, patří v neděli jen a pouze uživatelům svých dolních končetin, tedy běžcům.
Pokochat se historií
95 procent trasy vede po mořském pobřeží. Navíc po cestách, kudy kráčela a kráčí historie. Vždyť nedaleko odsud je i Monacké knížectví nebo třeba Saint-Tropez, kde řádil nezapomenutelný četník Louis de Funès.
| • Letošní rok byl pro maratón rekordní. Celkově se jej zúčastnilo 14320 běžců a běžkyň 63 národností.• 28 % účastníků přijelo na závody ze zahraničí.• Jde o druhý největší maratón ve Francii• Maratónu se účastní i starostové obou krajních měst Nice a Cannes. A jejich časy jsou slavné téměř jako jejich města. |
Sluníčko příjemně svítí a trasu lemují zvědaví diváci nešetřící podpůrnými výkřiky. Hudbě sice moc nerozumím, ale dvakrát se mi po trase stalo, že mě až mrazilo z výkonů kapel podél cesty. U Mariny Baie des Anges do toho zdejší diva dávala opravdu všechno, a to dokážou běžci, dávající v návalech bolesti všechno zase do toho svého, náležitě ocenit.
Jako naposledy
Kousek před cílem stojí na pódiu před mikrofonem malé, odhadem tak osmi až desetileté děvčátko. Ale jak ta to dokáže roztočit! Zpívá, jako by to mělo být naposled. Roste mé odhodlání, přidat do šouravého kroku. A vskutku – stopky hlásí, že se mi z osobního rekordu zase podařilo ukrojit nějakou tu minutu.
Cíl je kapitola sama pro sebe. Jedna z nejhezčích medailí do mé sbírky, krásné finišerské triko. A pak dostanete velký prázdný igelitový pytlík. Asi vypadám hodně špatně, říkám si, vyhodnotili to tak, že budu zvracet.
| • Vítězem se stal Keňan Barnabas Kiptum. Všechny své rivaly dokázal setřást a posledních 10 kilometrů běžel sám. Jeho čas byl 2:10:45. V ženách obhájila zlato z minulého roku Keňanka Rose Chepchumbaová časem 2:36:03.• Součástí závodů byla i štafeta šestic. Celková vzdálenost je rozdělena do nepravidelných úseků od tří do jedenácti kilometrů, takže je pro rodiny či kolegy z práce jednodušší sestavit tým i z běžců s velmi rozdílnou výkonností. Zúčastnilo se 520 týmů.• Tradičního půlmaratónu dvojic 2x21 se zúčastnilo1450 týmů. |
Ale kdepak! To pak procházíte dlouho uličkou v zázemí a do pytlíku vám přistávají vody, džusy, koláče, obložené bagety, mandarinky, pomeranče, jablka. Na konci cílového zázemí toho mám jistě několik kilo. Než se do toho ale pustím, skočím na chvilku do moře. To je další výhoda tohoto závodu – ihned po doběhu si můžete řádně zachladit únavou ztrápené končetiny. V odborných kruzích se tomu říká „icing". Moře svou úlohu plní dobře, nohy budou brzy zase jako rybičky.
