Článek
Vedoucí pracovník slíbil svým spolupracovníkům, že pokud se jim podaří splnit plán tržeb, ve svém pracovním oděvu bude běhat kolem kruhového objezdu před jejich firmou stále dokola, a to minimálně 200 koleček. Zhruba osmdesátimetrová trasa, z níž by se jednomu zatočila hlava, mu ale nakonec vnukla ještě vyšší cíl. V týmu ne úplně všichni Stephensonovi věřili, že svůj slib splní. Plán tržeb ale padl, pro manažera existovala už jen jediná cesta.
Jak sám později řekl novinářům ‒ tam, co pracuje, se lidé připravují na získání lepšího zaměstnání. Podle něj před každým z nás stojí určité výzvy a on sám vždy vítá příležitosti, jak ostatním ukázat, že člověk může zvítězit i v opravdu těžkých výzvách, i když se třeba zpočátku zdají nemožné.
Sám šel svému týmu opět příkladem a rozhodl se jít ještě dál, běžet ještě více, než kolik bylo domluveno v původní sázce. Místo chabých 200 koleček jich nakonec uběhl 263, aby zdolal lákavější půlmaratonskou distanci. Stephenson dokonce žertoval, že by uvítal, kdyby sněžilo, aby jeho výzva byla ještě náročnější. Téměř se mu to splnilo. V noci před jeho výzvou napadl čerstvý sníh, takže ještě před samotným během se zahřál s lopatou v ruce, když ze svého netradičního atletického oválu odklízel čerstvou nadílku.
Do prvního kolečka se pustil ve čtvrt na osm ráno. Kolem osmé hodiny začali do práce přicházet jeho spolupracovníci. A ke konci jeho úspěšného pokusu už bylo u kruhového objezdu shromážděno kolem padesátky lidí, kteří mu fandili. Za tři hodiny a deset minut bylo po výzvě. Běžec musel měnit směr přibližně každých šest koleček. Svému týmu slíbil, že už si chystá další výzvu. Na jaké úrovni se ocitne pracovní morálka zaměstnanců firmy po dalším takovém dopingu, se můžeme jen dohadovat.
