Článek
Slavný americký film vydělal 667 miliónů dolarů. Dřížďal sice takovou sumu za svého Forresta nedostal, ale i tak zažíval opojné pocity. V sezónách 2007/08 a 2008/09 získal se Slavií mistrovský titul, zahrál si také Ligu mistrů a Pohár UEFA.
„Ne, že by mě tahle přezdívka provázela celý život, ale říkali mi tak fanoušci Slavie, když jsem tam hrával" vzpomíná.
S míčem musel umět, ale běh byla jeho přednost. Věděl to i trenér Karel Jarolím. „To je pravda. Říkal mi, nahraj a běž. Nic nevymýšlej. Plň, co tě zdobí. Takže jsem vybojoval balón, nahrál a utíkal," popisuje Dřížďal pokyny, které dostával v dobách největší slávy.
Liga mistrů dříve než česká liga
Hrával i divizi a živil se jako kuchař. Jeho život byl Sokolov, druhá liga, ale přišlo laso od sešívaných a s ním i výtah do vyšších pater. Už měl za sebou zápas Ligy mistrů, ale českou ligu si zahrál až o týden později v Jablonci. Pozoruhodné, ale každý nějak začíná.
„Ze Sokolova do Ligy mistrů je obrovský skok, o tom není pochyb. Ale co se týče naší první a druhé ligy, tak bych řekl, že spíše byl rozdíl po taktické stránce. Co se týče fyzické připravenosti, tak ani ne," porovnává odlišnosti fotbalista, který neměl nikdy nesnáze s rychlostí.
„Měl jsem štěstí, že nás trénoval pan Pulpit, který je vyhlášený svojí tvrdou fyzickou přípravou. Což se potom ukázalo i v zápasech. Někdo mě jen tak nezaskočil rychlostí nebo fyzickými parametry. V tomto směru jsem byl připravený. Jistě, fotbalové myšlení, tam byly nároky vyšší."
Fotbal a běhání jdou dohromady. S balónem se musíte pohybovat. Dřížďal má kladný vztah k tomuto propojení, ale jít si zaběhat ve volném čase? S tím u něj neuspějete.
Běhání po lese mě nebaví
„To mě nebaví. Běhání po lese mě prostě nebaví. Nebo někde kroužit, to je šílený. Sám si nejdu zaběhat. Trénink je něco jiného, tam si to odkroutím, to mě baví. Ale sám běhat, to ne, na to jsem asi už starej. Radši věnuju čas dětem," skoro mu naskočí vyrážka při tématu běhání.
Ale dejte mu balón a běží. „Když jdu na trénink, tak tam se musím proběhnout, jinak z toho nemám dobrý pocit. Někdo se zapíchne na lajnu, útočníci se schovávají na hrotu a čekají, až jim někdo přihraje. Já bych z toho dobrý požitek neměl, ale nepamatuju, že bych někdy uběhnul třeba deset kilometrů."
Uběhl, ale to se dozvěděl až po utkání. Když Slavia hrála s Arsenalem Ligu mistrů, tak mu elektronický systém napočítal 12 400 metrů. Jen Matej Krajčík měl o tři sta metrů více. „V zápase kilometry naběháme, ale to je něco jiného," usmívá se Dřížďal, který má patrně vrchol kariéry za sebou. „Nějaké svoje ambice mám, ale že bych se chtěl vrátit do první ligy, tak to už vyprchává. Těšilo by mě, kdybychom se Sokolovem postoupili do první ligy. Mohl bych se loučit na vrcholu, to by bylo strašně příjemné," je upřímný fotbalový Forrest Gump.
