Článek
Sedm let trvalo řádové sestře Madonně Buder, než se dopracovala ke klasickým tratím opravdového ironmana na Havaji, tedy 3,86 kilometrům plavání v moři, 180,25 kilometrům v sedle kola a 42,195 kilometrům běhu. Tehdy na jednom ze seminářů potkala kněze, jenž závodil v běhu a běh považoval za cestu k harmonii mysli, těla a duše. Navrhl sestře Buderové, aby začala běhat kvůli duchovnímu obohacení. Sestra souhlasila.
V 52 letech k běhu přidala ještě plavání a jízdu na kole. A k bohu se přidala ještě jedna vášeň ‒ triatlon. Dodnes absolvovala kolem 350 triatlonů, u téměř padesátky z nich šlo o klasické ironmany. Sestra Buderová snad ani nemůže mít jinou přezdívku než „Železná jeptiška".
Poprvé se postavila na trať klasického ironmana ve věku 65 let. O deset let později se stala nejstarší ženou účastnící se tohoto drsného triatlonového závodu. A konečně v 82 letech nastolila svou světovládu jako nejstarší účastník série ironmanů vůbec. A ještě dnes, ve věku 86 let si na trať troufá.
Kdo by si ale myslel, že šlo vždy všechno bez problémů, mýlil by se. Řádová sestra se musela vyrovnávat i s diskvalifikací kvůli nedodržení časového limitu o několik vteřin, s četnými frakturami i problémy s vybavením. Ale jak sama říká: „Jedinou chybou, kterou můžete udělat, je nezkoušet to. Samotná snaha je úspěchem!"
Snad nikdy neuvidíte Železnou Madonnu bez úsměvu na tváři. Říká, že svůj přístup k věcem i životu si nosíme stále s sebou. A pokud myslíme pozitivně, i z nedobrých věcí můžeme získat něco pozitivního. Její návod, o nějž se dělí s mladšími sportovci, je velmi jednoduchý: „Každý maraton sestává z jednotlivých kroků."
