Článek
Keelingová drží americký rekord na šedesát metrů ve věkové skupině 95 až 99 let. Dosáhla na čas 29:86. Pokud mnohem mladším chybí inspirace, nadšení, nemělo by, tato dáma ho má na rozdávání. Zvládne kliky, na zádech dá nohy za hlavu, pravidelně protahuje. Sama začala závodit až hodně po šedesátce. Nyní plánuje ve sto letech běžet sto metrů. A doufá, že si připíše ve Philadelphii nový rekord. „Můžete vidět, že mnoho starších lidí jen sedí, ale to nejsem já, já jdu dále," je stále plna optimismu a nadšení.
Jako dítě vyrůstala v Harlemu, jezdila na kole, skákala přes švihadlo, běhala. Do organizovaných sportů se netlačila, navíc její barva pleti ji nenahrávala. „Byla jsem docela rychlá holka. Všichni jsou teď pomalejší, to mě dělá rychlejší," usmívá se.
Její rodina žila po léta ve stísněných podmínkách v zadní části obchodu s potravinami jejího otce. Ten časem zkrachoval. „Během krize jsem se postavila na vlastní nohy. Dělala jsem, co jsem musela dělat, aniž by někdo udělal něco pro vás."
Bojovala za občanská práva
I toto ji dodalo odolnosti, takto prohloubila čas na tomto světě. Manžel ji zemřel, ona zůstala sama se čtyřmi dětmi, jela na vlastní pěst, nastoupila v Harlemu do továrny jako šička. Neprožívala snadné časy, stala se z ní aktivní demonstrátorka, bojovala za občanská práva. Pendlovala mezi dětmi a prací. „Je lepší zemřít na nohou než žít na kolenou," tvrdí.
Prožila si i trable s dětmi - drogy si vzaly krutou daň. Dva synové přišli o život. Jeden byl oběšen, druhý ubit baseballovou pálkou. Vraždy nebyly doposud vyřešeny. „Nikdy jsem necítila tak hlubokou bolest. Nemohla jsem to pochopit, věci se začaly rozpadat," přiznává stoletá běžkyně.
Soběstačnost klíčem k dlouhověkosti
Deprese, špatný zdravotní stav, tlak, tep. Vše měla rozhozené, jenže bývalá atletka měla doma plno trofejí. Podívala se na ně a našla léčbu, tu nejznámější, tu která zabírá - začala zase běhat. Časem se dostala i k závodům. Pomohla jí i dcera. „Byla to zkouška ohněm," přiznává Shelley Keelingová, které je 64 let.
Za čas přišel závod na pět kilometrů v Brooklynu. Desítky let od doby, kdy Keelingová zápolila s časem naposledy. „Panebože, myslela jsem si, že závod nikdy nedokončím, ale pak jsem se cítila svobodná. Odhodila jsem všechny špatné vzpomínky a stres." Tak začala její nová sportovní kariéra. Vrstevníci preferovali jógu, ona běhala a běhá. Postupem se dostala do stavu, že ve své věkové kategorii je sama. Bojuje sama proti sobě, ona si je konkurencí.
Běh jí dává pocit klidu. K tomu dodržuje přísnou dietu. „Jím pro výživu, ne pro chuť." Keelingové je sto let. Proč je stále takto aktivní? Podle ní je soběstačnost klíčem k dlouhověkosti.
