Démon trénoval dobrovolně ve vězení, nabízel za svoji vášeň i peníze

Byl to takový drobný dědeček, který vypadal, jako by právě vylezl z dílny. Hnědá vlněná čepice, tmavomodrá s dlouhými rukávy a plandavé kalhoty byly jeho běžecký dres. Z levé kapsy mu koukal kapesník. Naposledy závodil, když mu bylo 96 let – vyběhl na trať svého oblíbeného závodu Daemon Dipset Race, jednoho z nejzajímavějších Americe. Nepatří k nejdelším, základní okruh měří jen něco přes dvanáct kilometrů, ale jde o nejstarší cross country závod v USA založený roku 1905.

Žádná zábava, jen dřina. Začíná se 675 schody, pokračuje nelidskými stoupáními a ještě šílenějšími klesáními. Závodí se podle složitého systému handicapů určovaným věkem a pohlavím.

Jack Kirk se stal jeho legendou. Od roku 1930 do roku 2003 pokaždé stál na startu. Když během krize v 30. letech chyběly peníze a organizátoři museli dva ročníky zrušit, nabízel jim dokonce 200 dolarů - na tu dobu téměř závratnou částku. Kirk chtěl, aby se běželo. Dvakrát tento závod vyhrál a vytvořil několik traťových rekordů.

Mladý Jack Kirk běhal jako šílenec. Na některých místech je jen na závodníkovi, kudy přesně poběží. Klidně si může zkrátit cestu po skále, když má pocit, že to zvládne. A Kirk sbíhal jako o život. Prý hned při prvním startu sklouzl po příkré stěně rokle dolů, aby se dostal před dav závodníků, který měl v cestě. „Jen jsem koukal, jak ty kopce sbíhá," řekl jeden z nich po závodě. „Běhal jako démon."

Když bylo potřeba, trénoval i ve vězeňské cele. Nebyl však žádný kriminálník. Vystudoval vysokou školu - matematiku a biologii, ale postupem času se z něj stal svéráz.

A tak se s hrdostí a vtipem chlubil, že ve městě Mariposa, v jehož blízkosti žil, je jediným člověkem, který vyzkoušel všechna městská vězení. To staré, nové i to úplně nejnovější.

A opravdu tam i trénoval. Kalifornské noviny Marin Independent Journal psaly, že když se v roce 1996 blížily závody a on se potřeboval dostat do formy, obíhal celu, a když měl možnost, tak i vězeňský dvůr.

Jeho výroky byly pověstné. Když mu jedna reportérka napsala dopis, že by se s ním ráda setkala, odpověděl: „Nemusíte se mě bát, jsem přísný vegetarián." Když vyplňoval přihlášku pro jeden z ročníků Dipset Race, do rubriky, v níž měl uvést spojení, napsal: „Použijte kouřové signály." A když se ho zeptali, jak to dělá, že se udržuje v takové formě, odpověděl, že je to prostě tím, že nepřestal dýchat.

Při posledním startu na Dipset Race poprvé vzdal. Zabalil to poté, co vyběhl na nejvyšší bod celé trati. Necítil se dobře a usoudil, že než by se dostal do cíle, zdržoval by příliš velké množství lidí.

O tři roky později, na konci roku 2006, oslavil sté narozeniny. Tři měsíce poté se odebral běhat do nebe. Rozhodně ale nezemřel, říkal totiž: „Staří běžci z Dipset Race, závodu, který začíná výběhem 675 schodů, neumírají, jen se dostanou na 676. schod."